ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.975.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 975/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2003 dovolání podané obviněnou J. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 4 To 40/02, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 T 6/2000, byla obviněná J. V. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. za současného vyslovení dohledu nad obviněnou podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, přičemž podle §60a odst. 3 tr. zák. jí soud uložil, aby škodu, kterou trestným činem způsobila, nahradila podle svých sil ve zkušební době. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávání zaměstnání či funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu pěti let. Současně byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému N., spol. s r. o. K. V., částku 1.082.497,60 Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 10. 4. 2000 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl tento poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podala obviněná odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 4. 7. 2002, sp. zn. 4 To 40/02. Rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněnou vinnou, že v období od prosince 1994 do ledna 1999 v K. V., ve společnosti N., s. r. o., kde pracovala na podkladě pracovní smlouvy s podepsanou dohodou o hmotné odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování, krátila tržby společnosti N. s. r. o. odváděné na účet této společnosti u K. b. v K. V. a svým jednáním poškodila společnost N. s. r. o. o celkovou částku 1.160.497,60 Kč, a to tím způsobem, že v období od prosince 1994 do 20. 2. 1998, kdy byly vedeny ručně psané soupisy faktur, za které byly odváděny tržby, vynechala při součtu částek za faktury některou z nich, finanční prostředky ve výši této částky si ponechala pro vlastní potřebu, a to v prosinci 1994 částku 58.779.- Kč, v roce 1995 v osmi případech 110.757,- Kč, v roce 1996 ve 23 případech celkem částku 381.461,- Kč, v roce 1997 ve 30 případech částku 461.814,- Kč, ve dnech 30. 1. 1998 a 20. 2. 1998 celkem částku 58.877,- Kč a od dubna 1998, kdy byl veden pokladní deník počítačově, po převzetí fakturované hotovosti od zákazníků nevykázala všechny faktury jako uhrazené, ale od dubna 1998 do ledna 1999 si za 11 faktur ponechala částku 88.809,60 Kč.
Takto zjištěné jednání, kdy odvolací soud nově vyčíslil škodu způsobenou obviněnou v období od dubna 1998 do ledna 1999 celkem na částku 88.809,60 Kč za 11 faktur, pak právně kvalifikoval shodně s Krajským soudem v Plzni jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a rovněž uložil obviněné shodné tresty, když trest odnětí svobody podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněnou na zkušební dobu čtyř roků, přičemž jí podle §60a odst. 3 tr. zák. uložil, aby škodu, kterou trestným činem způsobila, nahradila podle svých sil ve zkušební době. Současně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost nahradit poškozenému N., spol. s r. o. škodu, poníženou na částku 1.077.493,60 Kč, a upřesnil výši úroků z prodlení na 8 %, tyto přiznal poškozenému za kratší dobu, a to od 22. 3. 2001. Se zbytkem nároku na náhradu škody odvolací soud odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl jak obviněné, tak jejímu obhájci JUDr. J. S. doručen dne 23. 8. 2002, Krajskému státnímu zastupitelství byl doručen dne 19. 8. 2002.
Dne 22. 10. 2002 učinila obviněná prostřednictvím výše jmenovaného obhájce u Krajského soudu v Plzni (na poštu dáno dne 21. 10. 2002) podání označené jako dovolání, které pak na výzvu soudu prvního stupně ze dne 22. 10. 2002 (obhájci obviněné doručenou dne 25. 10. 2002) k odstranění vad opravila a doplnila podáním ze dne 8. 11. 2002 (ke Krajskému soudu v Plzni došlo dne 11. 11. 2002).
V dovolání obviněná uvedla, že toto směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 4 To 40/02, přičemž napadla jeho výrok v celém rozsahu a uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podrobnostech uvedla, že rozsudek odvolacího soudu napadá z důvodu nesprávného posouzení skutkového stavu věci, když nejsou dány relevantní důkazy o její jednoznačné vině a namítá špatné hmotně právní posouzení stavu věci, resp. fakt, že skutek, který nebyl prokázán, je všemi instancemi trestního řízení obecně a vrchním soudem zvláště považován za trestný čin. Všem subjektům zúčastněným na trestním řízení a zvláště odvolacímu soudu vytýká, že bezvýhradně uvěřily pamfletu, zvanému „oznámení trestného činu“, když stále operují „čtverečkovanými papírky“ coby korunním důkazem. Vyšetřovatel dle názoru dovolatelky nebral v potaz její argumenty, nevyžádal si znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, z kterého jediného se po předložení originálních účetních dokladů dalo dovodit, zda vůbec a případně kde a kdy k úniku prostředků došlo. Podivuje se nad tím, že k prokázání trestného jednání nepotřeboval znalecký posudek ani státní zástupce a jeho vypracování zadal alibisticky až nalézací soud, který posléze uzavřel, že skutek se mohl stát, s čímž se spokojil i soud odvolací. Má za to, že nebylo nadevší pochybnost prokázáno, že konkrétní prostředky na firmu v hotovosti došly a byly jí svěřeny a uvádí, že se souzeného trestného činu nedopustila. Soudům dále vytýká tendenční přístup při hodnocení důkazů, zejména pokud jde o fragment pomocných sestav bankovních výpisů, jenž byl dle dovolatelky jak krajským, tak vrchním soudem ignorován, výhrady má k odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Závěrem poukazuje na účelově interpretované skutečnosti ve věci a shrnuje, že důkazní prostředky o zpronevěře neexistují.
Obviněná v petitu podaného dovolání navrhla, aby dovolací soud za použití §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Případné vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněné (jež bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručeno dne 19. 11. 2002) Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Dále Nejvyšší soud musel posoudit otázku, zda dovolací důvod uplatněný obviněnou lze považovat za důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř., neboť jeho existence podmiňuje provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
V daném případě obviněná uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené.
Námitky obviněné obsažené v jí podaném dovolání, že trestný čin, jímž byla uznána vinnou, jednak nespáchala, jednak nebyl soudem prokázán, když ve věci nejsou dány relevantní důkazy, že soud účelově interpretoval skutečnosti, provedené důkazy vadně zhodnotil a vyvodil z nich nesprávná skutková zjištění, nejsou námitkami nesprávné právní kvalifikace soudem zjištěného skutku, nýbrž její snahou domoci se cestou dovolání změny skutkových zjištění. Ze strany obviněné jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Ač obviněná formálně zákonem v písm. g) odst. 1 §265b tr. ř. vymezený dovolací důvod uplatnila, jí podané námitky mu obsahově neodpovídají.
Pokud jde o výhrady obviněné k odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, event. i rozsudku Vrchního soudu v Praze, tyto jsou irelevantní a Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Uvedla-li obviněná, že dovoláním napadá výrok odvolacího soudu celý, tj. zřejmě má na mysli jak výrok o vině, tak trestu, jakož i výrok o náhradě škody, jež má podklad ve výroku o vině, nutno pro úplnost uvést, že dovolací důvod zákonem předpokládaný v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnila.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§256n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Bláha