ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.106.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 106/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2003 o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 7 To 188/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 719/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 7 To 188/2002, jímž bylo podle
§256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 3 T 719/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím jeho se týkajícímu rozhodnutí o vině a trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a ohledně něho též rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a aby tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Pokud jde o důvod dovolání, odkázal obviněný na ustanovení §265b písm. f) tr. ř., které ovšem vůbec není obsahem trestního řádu. Trestní řád má ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., které se však na posuzovaný případ evidentně nevztahuje, protože jako dovolací důvod uvádí, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání,
o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Jinak ale obviněný v dovolání uvedl, že „se neztotožňuje s právním hodnocením učiněným ve věci rozhodujícími soudy ohledně jeho viny takovým skutkem“ (míněn je skutek, jímž byl obviněný uznán vinným). Na jiném místě dovolání pak uvedl, že „rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení otázky jeho viny“. Tyto formulace se blíží dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudem, avšak není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů apod. To znamená, že s uvedeným dovolacím důvodem korespondují jen p r á v n í námitky, pokud se vztahují ke skutkovému stavu, jak ho zjistil soud.
Obviněný ve svém dovolání žádné takové námitky neuplatnil a v celém rozsahu založil své dovolání výlučně jen na s k u t k o v ý c h námitkách směřujících proti zjištění, že se společně s dalším obviněným dopustil skutku, jímž byl uznán vinným. Obviněný jakoukoli účast na spáchání skutku popíral a odkazoval v této souvislosti na potvrzení o svém zdravotním stavu, z něhož podle jeho názoru vyplývalo, že jím je zpochybněna jeho „faktická možnost dopustit se jednání kladeného mu za vinu“ (tj. vloupání do objektu pohostinství). Také v ostatních směrech se dovolání obviněného opíralo pouze o jeho nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě považovaly jeho obhajobu za vyvrácenou.
Z toho je zřejmé, že námitky, které jsou obsahem dovolání obviněného, nenaplňují zákonný dovolací důvod. Námitky, jimiž se obviněný domáhal změny zjištění, že se činu dopustil společně s dalším spoluobviněným, zejména nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec