ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1091.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1091/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 1. 2003 o dovolání obviněného A. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 7 To 63/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 124/2001 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 7 To 63/02, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 2 T 124/2001. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozsudku, a to s odkazem na dovolací důvod stanovený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nezískaly tak spolehlivé důkazy, které by nevzbuzovaly pochybnost o spáchaném skutku. Zvláště zdůraznil, že v celém řízení nebyl opatřen žádný přímý důkaz o tom, že spáchal trestný čin. Vyjádřil názor, že shromážděné důkazy nemohly postačovat k tomu, aby byla vyslovena jeho vina. Podrobně rozvedl, v jakých směrech se soudy nevypořádaly s okolnostmi, které podle jeho názoru jeho vinu zpochybňují, a s rozpory mezi důkazy. Své úvahy završil závěrem, že rozsudky obou soudů spočívají na nesprávném skutkovém zjištění. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto vymezený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat vadnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem, a to v tom smyslu, že tento skutek byl kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nešlo o trestný čin vůbec nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Jinak řečeno, dovoláním je možné vytýkat p r á v n í vady. Dovoláním nelze napadat samotná skutková zjištění. S uvedeným dovolacím důvodem proto nekorespondují námitky směřující proti tomu, jak soudy postupovaly při provádění důkazů, jak hodnotily provedené důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily apod.
V posuzovaném případě obviněný v dovolání uplatnil v celém rozsahu výhradně jen s k u t k o v é námitky. Obsahem jeho dovolání není žádná námitka, která by se jakkoli vztahovala k otázce právního posouzení skutku, tak jak ho zjistil Krajský soud v Hradci Králové a jak z něho vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Praze. Dovolání obviněného je založeno jen na námitkách, jimiž se snažil dosáhnout změny skutkových zjištění soudů. Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný se výslovně domáhal toho, aby Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí spočívá na „nesprávném s k u t k o v é m zjištění“, ačkoli dovolací důvod podle citovaného ustanovení spočívá v „nesprávném p r á v n í m posouzení skutku“. Ačkoli tedy obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., založil dovolání na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.
Nejvyšší sodu proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle
§265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec