ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.11.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 11/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 v Brně o dovolání obviněného Ľ. M., a obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2002, č. j. 3 To 507/2002-415, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 299/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Ľ. M. a M. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2002, č. j. 15 T 299/2001-369, byl
1)obviněný Ľ. M. uznán vinným jednak trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými pod body 1) - 4) výroku tohoto rozsudku a jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2) výroku tohoto rozsudku a
2)obviněný M. S. uznán vinným jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými pod body 1) – 3) výroku tohoto rozsudku a jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2) výroku tohoto rozsudku.
Podle ust. §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný Ľ. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle ust. §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný M. S. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu rozhodl soud prvního stupně také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Ve zbývající části byli oba obvinění obžaloby zproštěni.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2002, č. j. 3 To 507/2002-415, k odvolání okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu ve vztahu k oběma obviněným a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že oba obviněné odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jejichž výkon je zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu pak zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dovolání, která byla soudu prvního stupně doručena dne 31. 10. 2002 a dne 4. 9. 2002.
Dovolání obviněného Ľ. M. bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazní situaci, a zpochybňuje důkazní hodnotu rekognice, neboť má za to, že se velmi výrazně odlišoval od osob, které se spolu s ním rekognice zúčastnily, a dále výpověď svědka D. K., který uvedl, že má delší časový výpadek paměti. Uvedený dovolací důvod tedy spatřuje v tom, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy, z čehož vyplývá nesoulad mezi skutkovými zjištěními a jejich právními závěry. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání obviněného M. S. bylo podáno rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný M. S. namítá, že skutkové závěry soudů nemají dostatečnou oporu v provedeném dokazování a že dostupné důkazy neodůvodňují jednoznačné uznání jeho viny. Dále namítá, že uložený trest neodpovídá kritériím §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zákona, tj. účelu trestu a pravidlům pro stanovení jeho druhu a výměry. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil zejména stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání a rovněž i způsob spáchání činu, který se podle jeho názoru blíží spíše trestnému činu krádeže dle ust. §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně podává žádost o přerušení výkonu napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadají rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění, řádně zastoupeni obhájci (§265d odst. 2 tr. řádu), jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobami oprávněnými k podání dovolání, neboť napadají nesprávnost výroků, které se jich bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.
Z obsahu obou dovolání je však zřejmé, že dovolatelé sice namítají, že zjištěné skutky nebyly správně právně posouzeny, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřují. Odvolacímu soudu pouze vytýkají nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňují jeho skutková zjištění, že to byli právě oni, kdo „v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti a jiných cenností nejprve medikamentem zn. Rohypnol rozpuštěným v alkoholu zn. Fernet…odcizili…“ ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsané předměty poškozených. Podstatná část jejich námitek totiž směřuje proti výsledku rekognice a proti správnosti procesního postupu podle §104b tr. řádu, tedy proti správnosti skutkových a nikoli právních závěrů soudů.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jež jako jediný byl v dovolání obou obviněných uplatněn, nemůže naplnit ani námitka obviněného M. S., že uložený trest neodpovídá zákonným kritériím stanovených pro jeho účel, druh a výměru. Výrok o trestu lze dovoláním úspěšně napadnout pouze při existenci důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dovolatel podle §265f odst. 1 tr. řádu povinen v dovolání také výslovně uvést. V daném případě se tak ale nestalo.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud nerozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí, jak navrhl v dovolání obviněný M. S., protože pro takové rozhodnutí neshledal důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš