ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1106.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 1106/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 1. 2003 o dovolání obviněného M. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 8 To 101/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 6/2002 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 8 To 101/02, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání poškozené proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 57 T 6/2002. Dovolání podal proti výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. l tr. zák., proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody, a to z důvodu stanoveného v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil jednání spočívajícího v usmrcení poškozené. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, avšak není možné namítat nesprávná skutková zjištění, vadné hodnocení důkazů apod. Jinak řečeno, dovolacímu důvodu podle citovaného ustanovení odpovídají jen p r á v n í námitky ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale neodpovídají mu s k u t k o v é námitky směřující ke změně skutkových zjištění soudu.
V posuzovaném případě obviněný v celém rozsahu uplatnil výhradně jen skutkové námitky, neboť tvrzením, že se nedopustil jednání spočívajícího v usmrcení poškozené, se domáhal změny skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze, který zjistil, že obviněný poškozenou usmrtil. Námitka obviněného, že se nedopustil trestného činu vraždy, není právní námitkou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., protože se nevztahuje ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, nýbrž je skutkovou námitkou, protože je vázána na jiný skutkový stav, než který byl zjištěn soudem.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal, že jeho jednání vykazovalo znaky „přestupku proti zákonu o pohřebnictví“. Tyto námitky se týkaly té části jednání obviněného, která spadala do stadia po usmrcení poškozené a jejíž podstatou byla manipulace s mrtvým tělem poškozené. Uvedená část jednání obviněného, byť ji Vrchní soud v Praze pojal do skutkové části výroku o vině, byla z hlediska naplnění znaků trestného činu vraždy podle §219 dost. l tr. zák. bezvýznamná. Bezvýznamné proto byly i námitky týkající se právního posouzení této části jednání obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec