ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1340.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1340/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 16. 12. 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Michala Mikláše dovolání, které v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 12/99 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 6 To 67/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 6 To 67/2003, zrušuje ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému M. B. uložena povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému M. B. ukládá povinnost zaplatit poškozené M. A. H. částku 280.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 19. 6. 2002. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se tato poškozená odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 48 T 12/99, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a třemi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 7 T 29/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Součástí rozsudku je i výrok, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, mimo jiné i poškozené M. A. H. ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 6 To 67/2003, byl rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a jedním trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ve výroku o trestu a zčásti ve výroku o náhradě škody, mimo jiné též ohledně poškozené M. A. H. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) a odsouzen za tento trestný čin a dále za dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek krajského soudu ve výroku o vině nezměněn, a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 7 T 29/2001, podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 7 T 29/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody mimo jiné tak, že obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené M. A. H. ve výši 280.000,- Kč. Jinak zůstal rozsudek krajského soudu nezměněn.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a to proti výroku o náhradě škody, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč, v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného. Namítla, že výrok o náhradě škody poškozené M. A. H. spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že vrchní soud pochybil, nepřiznal-li této poškozené náhradu škody ve výši 280.000,- Kč včetně příslušenství její pohledávky, tj. úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení, poněvadž nárok na náhradu škody v tomto rozsahu byl uplatněn řádně a včas. Vrchní soud podle ní nepostupoval v souladu s těmi ustanoveními občanského zákoníku, v nichž má rozhodnutí o náhradě škody v otázce příslušenství pohledávky svůj podklad. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému ukládá povinnost zaplatit poškozené M. A. H. na náhradě škody částku ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z hlediska vymezeného rozsahu a obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významné, že obviněný se podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci dopustil dílčího útoku trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tím, že dne 6. 7. 1998 v O. jako předseda B. d. P. MTM O. převzal zálohu ve výši 280.000,- Kč na převod členských práv a povinností k bytu č. 1 v domě č. 1112/14, ul. J. K. ve S. O. od poškozené M. A. H., ačkoliv na stejný byt již dříve uzavřel smlouvu o převodu členských práv a povinností s jiným zájemcem a dům dne 18. 5. 1998 prodal, a tak M. A. H. způsobil škodu ve výši 280.000,- Kč (bod 12 výroku o vině napadeného rozsudku).
Poškozená M. A. H. v přípravném řízení nárok na náhradu škody neuplatnila. Obžaloba byla u Krajského soudu v Ostravě podána dne 17. 11. 1999 a v podání došlém krajskému soudu dne 19. 11. 2001 zmocněnkyně poškozené JUDr. M. L. navrhla, aby soud obviněnému v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč (č. l. 818). V dalším podání došlém krajskému soudu dne 23. 5. 2002 zmocněnkyně poškozené původní návrh na náhradu škody upřesnila tak, že spolu s částkou 280.000,- Kč požadovala i úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení (č. l. 849). Hlavní líčení bylo zahájeno dne 17. 6. 2002 a téhož dne byl před zahájením dokazování čten návrh zmocněnkyně poškozené JUDr. M. L. na náhradu škody ve výši 280.000,- Kč (č. l. 876). Podání obsahující rozšíření uplatněného nároku na náhradu škody o úroky z prodlení (č. l. 849) bylo přečteno v souvislosti s omluvou nepřítomnosti zmocněnkyně poškozené při zahájení hlavního líčení. V průběhu hlavního líčení poškozená M. A. H., slyšená v procesním postavení svědkyně, uvedla, že „požaduje náhradu škody ve výši 280.000,- Kč včetně úroků“ (č. l. 883), a její zmocněnkyně v závěrečné řeči navrhla, aby byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení (č. l. 979). Jiný návrh na náhradu škody poškozenou, event. její zmocněnkyní, učiněn nebyl.
Z takto rekapitulovaných podstatných údajů je zřejmé, že poškozená M. A. H. řádně a včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, navrhla, aby obviněnému byla v odsuzujícím rozsudku uložena povinnost nahradit jí škodu ve výši 280.000,- Kč včetně úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení. Námitka nejvyšší státní zástupkyně, že o návrhu poškozené na náhradu škody nerozhodl Vrchním soud v Olomouci správně a v souladu se zákonem, je důvodná.
Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku po zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě mimo jiné i ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. o nároku této poškozené na náhradu škody sám rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit této poškozené náhradu škody ve výši 280.000,- Kč. Tím změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě v této části potud, že obviněnému neuložil také povinnost zaplatit poškozené úroky z prodlení v jí požadované výši. Z odůvodnění rozsudku vrchního soudu se podává, že tak učinil proto, že podle jeho názoru nebyly úroky z prodlení požadovány.
S tímto závěrem Vrchního soudu v Olomouci se ztotožnit nelze. Vrchní soud patrně přehlédl doplňující podání zmocněnkyně poškozené včetně vyjádření poškozené i její zmocněnkyně v hlavním líčení, z nichž zjevně vyplývá i požadavek na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.
Nerozhodl-li tedy vrchní soud i o úrocích z prodlení, spočívá napadený rozsudek na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením se totiž v těchto souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Náleží sem nesprávné posouzení hmotně právních otázek občanského práva, jak k němu došlo ve výroku o náhradě škody v posuzovaném případě.
Nejvyšší soud proto k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, jež bylo podáno v neprospěch obviněného, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. a za splnění podmínek §265m odst. 1 tr. ř. sám hned rozhodl ve věci rozsudkem.
Za podklad svého rozhodnutí vzal skutkové zjištění uvedené v napadeném rozsudku ve výroku o vině, že obviněný úmyslně způsobil poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč. Poněvadž škoda nebyla dosud uhrazena a nebrání tomu žádná zákonná překážka, byla podle §228 odst. 1 tr. ř. (část věty za středníkem) obviněnému uložena povinnost, aby poškozené M. A. H. nahradil škodu ve výši 280.000,- Kč. Tento výrok odpovídá uplatněnému nároku na náhradu škody i ustanovením občanského zákoníku o odpovědnosti za způsobenou škodu (§420 odst. 1, §442 odst. 1). Opodstatněný je též požadavek na zaplacená úroků z prodlení, poněvadž obviněný svůj dluh, tj. náhradu škody, řádně a včas nesplnil (§517 odst. 1, 2 obč. zák.). Byl-li však den, od něhož je obviněný povinen úroky z prodlení platit, stanoven v návrhu poškozené a v dovolání nejvyšší státní zástupkyně na 20. 11. 2001, tj. den následující po dni, kdy byl nárok uplatněn u soudu, nelze se s tím ztotožnit.
Podle §563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Z obsahu spisu se podává, že obviněný se poprvé dozvěděl o tom, že poškozená M. A. H. požaduje náhradu škody včetně její výše v hlavním líčení dne 17. 6. 2002. Lze proto vyjít z předpokladu, že tohoto dne byl obviněný poškozenou požádán o zaplacení způsobené škody, tedy o splnění dluhu. Obviněný dluh následujícího dne (tj. 18. 6. 2002) nesplnil a od 19. 6. 2002 je proto v prodlení. Výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni z prodlení s plněním peněžitého dluhu (§1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Ke dni 19. 6. 2002 činila diskontní sazba 2,75 %, výše úroků z prodlení je tedy 5,5 %.
Nejvyšší soud proto po zrušení vadné části napadeného rozsudku rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené M. A. H. částku 280.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 19. 6. 2002 a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková