ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1356.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1356/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2003 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2003, č. j. 7 To 29/2003-425, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 243/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 12. 2002, č. j. 2 T 243/2002-397, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „v blíže nezjištěné době v průběhu měsíce února roku 2000 v obci M. č. 197, okres B., napsal a následně odeslal dopis adresovaný na Úřad městské části P., orgánu péče o dítě, ve kterém uvedl, že v bytě J. B. v P., P. 6, dochází ze strany manželky obviněného R. P. k ohrožování mravní výchovy jednak dětí obviněného L. P., jednak nezletilých dětí uživatele bytu, a to J. B. a J. B. tím způsobem, že dětem byly J. B. st. a R. P. předváděny sexuální hrátky, na které byly děti nuceny se dívat, dále uvedl, že R. P. se v minulosti živila prostitucí, v nejbližší době chce otevřít erotický salon v tomto bytě a k prostituci by mohla využít i nezletilou J. B.“. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle §206 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Pro skutek pod bodem 2. obžaloby kvalifikovaný jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn s tím, že tento skutek není trestným činem.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2003, č. j. 7 To 29/2003-425, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání, jímž obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2003, č. j. 7 To 29/2003-425, opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný sice přiznává, že některé skutečnosti si mírně přimyslel, nicméně přesto se domnívá, že skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. V žádném případě podle názoru obviněného nelze říci, že by jeho jednání dosáhlo takové intenzity, aby bylo způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost jeho bývalé manželky R. P. a jejího přítele pana J. B. Obviněný zdůrazňuje, že vycházel ze svědectví své dcery K., která viděla svoji matku spát s panem B., přičemž vzhledem k tomu, že jeho bývalá manželka a pan B. mají k dispozici velmi malý byt, neměl důvod své dceři nevěřit. Dodal, že tvrzení o tom, že bývalá manželka se ucházela o místo v agentuře, která zprostředkovává modelky pro erotický průmysl se zakládá na pravdě. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil, protože jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu pomluvy, totiž, že nebylo prokázáno, že by značnou měrou ohrozil vážnost poškozených, neboť nedošlo ve vztahu k těmto osobám k žádné újmě, a to ani v zaměstnání, v rodině či u spoluobčanů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se pod sp. zn. 1 NZo 957/2003 vyjádřil. I když podle názoru státního zástupce není zřejmé, v čem obviněný spatřuje nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., jak sám uvádí, lze z celkové koncepce dovolání dovodit, že měl dovolatel patrně na mysli absenci společenské nebezpečnosti vlastního jednání. Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak zmiňovaného trestného činu, je však nutno vycházet z toho, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty trestní zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. se tedy uplatní toliko tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu v konkrétním případě nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty. Ovšem z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že R. P. a její přítel J. B. neučinili nic z toho, co dovolatel popsal v dopise adresovaném orgánu péče o dítě Úřadu městské části P. Naopak ze strany tohoto úřadu musely být vyvíjeny kroky, jimiž bylo tvrzení dovolatele vyvráceno. Státní zástupce je přesvědčen, že s ohledem na charakter vědomě nepravdivých údajů sdělených dovolatelem o R. P. a J. B., nelze mít pochybnosti o tom, že takové jednání bylo způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost jmenovaných u spoluobčanů. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce /§265d odst. 2 tr. ř./, přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Aby se jednalo o trestný čin, musejí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, následně je třeba se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Dovoláním obviněný zpochybňuje naplnění jednoho z formálních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., jde tedy o právně relevantní námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §206 odst. 1 tr. zák. se trestného činu pomluvy dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podkladem pro výrok o vině obviněného trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. bylo jednání, jehož se podle skutkového zjištění dopustil tím, že „v blíže nezjištěné době v průběhu měsíce února roku 2000 v obci M. č. 197, okres B., napsal a následně odeslal dopis adresovaný na Úřad městské části P., orgánu péče o dítě, ve kterém uvedl, že v bytě J. B. v P., P. 6, dochází ze strany manželky obviněného R. P. k ohrožování mravní výchovy jednak dětí obviněného L. P., jednak nezletilých dětí uživatele bytu, a to J. B. a J. B. tím způsobem, že dětem byly J. B. st. a R. P. předváděny sexuální hrátky, na které byly děti nuceny se dívat, dále uvedl, že R. P. se v minulosti živila prostitucí, v nejbližší době chce otevřít erotický salon v tomto bytě a k prostituci by mohla využít i nezletilou J. B.“.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Brno-venkov vyplývá, že soud po objektivní stránce učinil závěr o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Přitom vzal v úvahu veškeré okolnosti daného případu. Především je nutno konstatovat, že objektivně zjistil nepravdivost sdělovaných údajů. Vycházel přitom z provedených důkazů, které přesvědčivě podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotil. Výpovědi svědků R. P. a J. B., jakož i listinné důkazy, z nichž je zřejmé, že ze strany příslušných orgánů nebyly shledány žádné negativní poznatky ve výchovné péči R. P. ostatně do jisté míry potvrdil i sám obviněný. Není proto důvodu pochybovat, že informace obviněného uvedené v dopise pro Úřad městské části P., orgánu péče o dítě, v pasáži o sexuálních hrátkách R. P. a J. B. před dětmi, jakož i informace o minulosti jeho bývalé manželky obviněného R. P. a o jejím odhodlání otevřít si v bytě erotický podnik, jsou nepravdivé. Vypovídající důkazní hodnotu proto ani nemůže mít potvrzení agentury E. ze dne 10. 3. 2003, které obviněný k dovolání přiložil, protože tato zpráva naopak svědčí o tom, že do žádného erotického podniku poškozená nenastoupila a za žádné aktivity v tomto směru nebyla ani honorována.
Dalším zákonným znakem objektivní stránky trestného činu je způsobilost nepravdivého údaje značnou měrou ohrozit vážnost dotčené osoby u spoluobčanů. Konstrukce objektivní stránky trestného činu tedy předpokládá, aby v příčinné souvislosti se sdělením nepravdivého údaje došlo ve značné míře k ohrožení vážnosti poškozeného u spoluobčanů, přičemž k samotnému ohrožení vážnosti dojít nemusí, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý. Následkem je stav porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Objektem trestného činu pomluvy podle §206 tr. zák. je čest člověka.
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v posuzovaném případě došlo ve značné míře k zásahu do objektu tohoto trestného činu, a to v podobě ohrožení cti člověka – zejména poškozené R. P. Jak vyplývá ze zprávy Úřadu městské části pro P. ze dne 27. 2. 2001, k opakovanému šetření v domácnosti R. P. docházelo právě v důsledku upozornění obžalovaného, ovšem ze strany příslušných orgánů ve výchovné péči R. P. nebyly zjištěny žádné závady. Lze proto uzavřít, že v jednání obviněného, tak jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině, je zahrnut i tento znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pomluvy, neboť jednání obviněné bylo za daných okolností způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost jiného u spoluobčanů.
Subjektivní stránka trestného činu pomluvy podle §206 tr. zák. vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán úmyslně /§3 odst. 3 tr. zák./. Na vnitřní vztah obviněného k podstatným složkám trestného činu ve formě úmyslného zavinění podle §4 písm. a) tr. zák. lze usoudit i z jeho doznání. Nepravdivé informace obviněný rozšiřoval, ač si byl vědom jejich nepravdivosti, chtěl tímto způsobem ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, k čemuž také došlo. Znám je také motiv jednání obviněného, kterýžto byl veden snahou zdiskreditovat svou bývalou manželku a za použití všech dostupných prostředků tak chtěl zabránit tomu, aby děti byly svěřeny do její péče. V tomto ohledu proto námitka obviněného, že věřil své dceři K. nemůže obstát.
Protože v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i soudu druhého stupně absentuje zmínka o stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, považuje Nejvyšší soud za vhodné k materiálnímu znaku trestného činu uvést, že podle ustálené judikatury při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiál znak trestného činu, je nutno vycházet z toho, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Jinak řečeno, ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. se při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty uplatní toliko tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu v konkrétním případě nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (k tomu viz rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci v případě činu obviněného nejde.
V žádném případě nelze pominout motiv jednání obviněného. Útok na objekt trestného činu provedl způsobem, který nelze omluvit; navíc využil situace, kdy probíhalo řízení o úpravu práv a povinností k nezletilým dětem. Argumenty, které v dopise Úřadu městské části pro P. použil dokonce z jeho pohledu vyvolaly patřičný efekt, když následně byly ze strany tohoto úřadu vyvíjeny kroky k ověření tvrzených skutečností.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace skutku odpovídá popisu skutku ve výroku o vině, proto nemohl postupovat jinak, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann