Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.12.2003, sp. zn. 7 Tdo 1410/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1410.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1410.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1410/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2003 o dovolání obviněného J. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2003, sp. zn. 44 To 359/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 6/2003 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá . Odůvodnění: Obviněný J. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2003, sp. zn. 44 To 359/2003, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 43 T 6/2003. Obviněný podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. a uplatnil námitky proti správnosti výroku o vině a proti výroku o ochranném léčení, které jsou obsahem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a aby tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Odvolání obviněného bylo napadeným usnesením Městského soudu v Praze zamítnuto jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala (§253 odst. 1 tr. ř.). To znamená, že bylo zamítnuto z tohoto procesního důvodu, aniž by došlo k meritornímu přezkumu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z hledisek uvedených v §254 odst. 1 tr. ř. Za této situace je možné opřít dovolání jedině o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to o tu jeho část, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný mohl v rámci tohoto zákonného dovolacího důvodu pouze namítat, že nebyly dány podmínky pro to, aby odvolací soud zamítl jeho odvolání jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala, a že odvolací soud měl rozsudek meritorně přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. Nemohl ale namítat nic proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Podstatou zákonného dovolacího důvodu podle citované části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je to, že odvolací soud tím, že nepřezkoumal rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř., ve skutečnosti odepřel obviněnému přístup k druhé instanci. Pouze pokud by Městský soud v Praze v postavení odvolacího soudu přezkoumal rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. a např. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř., by bylo možné uplatňovat nějaké námitky i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, a to v rámci dovolacího důvodu podle té části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které dovolání lze podat proti rozhodnutí, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z uvedeného je zřejmé, že pokud obviněný jako důvody dovolání uplatnil nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vadné uložení ochranného léčení ve smyslu §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., jde o jiné dovolací důvody, než je ten, který mohl být uplatněn proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. z procesních důvodů. K tomu lze jen dodat, že napadené usnesení Městského soudu v Praze vůbec nespočívá na právním posouzení skutku, protože tuto otázku nijak neřešilo, stejně jako otázku, zda byly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení. Z toho logicky plyne, že v těchto směrech ani nelze prostřednictvím těch dovolacích důvodů, které namítl obviněný, napadenému usnesení Městského soudu v Praze cokoli vytýkat. Je tedy třeba uzavřít, že obviněný založil své dovolání na námitkách, které obsahově nenaplňovaly zákonný dovolací důvod, jehož prostřednictvím mohl napadat usnesení Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení podle §265i odst. 3 tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. prosince 2003 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/09/2003
Spisová značka:7 Tdo 1410/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1410.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19