ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1428.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1428/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2003 o dovolání obviněného I. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 13 To 21/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 196/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 13 To 21/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 20 T 196/2002. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávné hmotně právní posouzení věci a v tomto rámci namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest bez toho, že by bylo odpovídajícím způsobem aplikováno ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu výroku o trestu a aby sám ve věci znovu rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že je považuje za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., avšak zároveň zpochybnila včasnost podaného dovolání s odkazem na to, že bylo podáno 22. 10. 2003, přičemž lhůta dvou měsíců k podání dovolání se počítala od 19. 5. 2003, kdy byl opis napadeného usnesení doručen obhájci obviněného. K tomu je třeba jen poznamenat, že ve spise (č. l. 462) skutečně je založeno vyhotovení dovolání, které je opatřeno podacím razítkem Okresního soudu v Pardubicích s datem 22. 10. 2003, ale na jiném místě spisu (č. l. 450) je založeno vyhotovení opatřené podacím razítkem tohoto soudu s datem 28. 5. 2003. Nejvyšší soud za tohoto stavu vycházel z toho, že dovolání bylo podáno 28. 5. 2003, tedy včas.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzení skutku se rozumí podřazení skutku, tak jak byl zjištěn soudem, pod ustanovení trestního zákona upravujícího příslušnou skutkovou podstatu trestného činu. Jiným hmotně právním posouzením není přímo samotná právní kvalifikace skutku, ale posouzení jiné relevantní skutečnosti z hlediska hmotného práva. Nejedná se však o otázku přiměřenosti trestu, která vůbec nespadá do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve vztahu k uloženému trestu je v trestním řádu zakotven zvláštní dovolací důvod upravený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod v posuzovaném případě evidentně ani nepřicházel v úvahu, protože obviněný byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za které mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na 21 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Obviněnému tak byl uložen přípustný druh trestu, tj. trest odnětí svobody, a to v rámci sazby stanovené v §247 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od 6 měsíců do 3 let.
Námitka, že uložený trest je nepřiměřený hlediskům stanoveným v §31 odst. 1 tr. zák., tj. stupni nebezpečnosti činu pro společnost, možnostem nápravy a poměrům pachatele, nenaplňuje zákonný dovolací důvod vztahující se k rozhodnutí o trestu, ale ani žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., zejména ne důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Logicky to vyplývá z toho, že pokud by se zákonnou dikcí „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozumělo jakékoli pochybení při ukládání trestu, bylo by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které se týká speciálně jen rozhodnutí o trestu, bezpředmětné, nefunkční a nadbytečné, protože ty vady, které stanoví jako důvod dovolání, by vždy byly pokryty již ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Omezení možnosti podat dovolání jen proti rozhodnutí o trestu na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. navíc vyplývá ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož účelem není odstraňovat jakákoli případná pochybení při stanovení druhu a výměry trestu, nýbrž jen taková pochybení, která spočívají v uložení nepřípustného druhu trestu nebo v uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné v dovolání obviněného obsahově nenaplňují žádný ze zákonných důvodů dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec