ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1431.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1431/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2003 o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 6 To 288/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 75/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 T 75/2002, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři léta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, pobočce v O., škodu ve výši 123.095,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. J. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 21. 11. 2001 v době kolem 13:00 hodin mezi L. n. B. a H., okr. P., na přímém úseku silnice I/47 ve směru jízdy na H., poblíž odbočky na obec J., jako řidič nákladního motorového vozidla zn. AVIA 21 T, registrační značky ZL 95-89 nesledoval dostatečně situaci v silničním provozu, kdy při jízdě v levém jízdním pruhu čtyřproudé vozovky opožděně zareagoval na nákladní motorové vozidlo zn. T 815 registrační značky BSC 61-23 řízené J. S., které vyjelo z vedlejší silnice ve směru od obce J. na hlavní silnici I/47 ve vzdálenosti cca 150 – 200 m před vozidlem řízeným obviněným a pokračovalo ve směru jeho jízdy v levém jízdním pruhu, přičemž v důsledku opožděné reakce a nesprávného vyhýbacího manévru, vozidlo zn. AVIA nejprve přejelo do pravého jízdního pruhu ve směru jízdy na H. a poté prudce zpět do levého jízdního pruhu, kde se dostalo do smyku, a přejelo do protisměrné poloviny vozovky, v níž se v pravém jízdním pruhu ve směru jízdy od H. střetlo s protijedoucím osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Felicia řízeným R. E. a následně v levém jízdním pruhu s protijedoucím osobním motorovým vozidlem zn. Mazda, které řídil G. M., přičemž došlo ke zranění spolujezdce ve vozidle zn. AVIA T. J., který utrpěl zhmoždění pravé poloviny břicha, otřes mozku, pohmoždění a oděrky pravé strany čela a pravé poloviny obličeje s délkou pracovní neschopnosti do 31. 12. 2001, dále ke zranění řidiče vozidla zn. Škoda Felicia R. E., který utrpěl tříštivou otevřenou zlomeninu levé kosti stehenní, otřes mozku, pohmoždění hrudníku a břicha a další zranění s délkou léčení a pracovní neschopností výrazně přesahující šest týdnů, a jeho spolujezdce Z. P., který utrpěl úrazové prasknutí sleziny s krvácením do dutiny břišní, tržnou ránu horního víčka, levého oka, zlomeninu nosu a další zranění s předpokládanou délkou pracovní neschopnosti v trvání nejméně tří měsíců a trvalým následkem spočívajícím ve ztrátě sleziny, a rovněž ke zranění řidiče vozidla zn. Mazda G. M., který utrpěl frakturu levé klíční kosti s dislokací s předpokládanou délkou léčení okolo šesti týdnů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 6 To 288/2003, byl rozsudek Okresního soudu v Přerově podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a šest měsíců. V ostatních výrocích zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.
Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukázal na to, že skutek, jak jej soudy zjistily, nelze kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť jeho popis nezahrnuje skutkové okolnosti potřebné k naplnění jeho subjektivní a objektivní stránky. Vytkl, že nebylo prokázáno jeho zavinění a že následek způsobila jiná příčina, v důsledku čehož nelze hovořit o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, a vyvozoval, že skutek proto není trestným činem. Z popisu skutku, jak byl soudy zjištěn, podle něj vyplývá, že řidič nákladního motorového vozidla T 815 J. S., který znenadání vyjel z vedlejší silnice a vjel do levého jízdního pruhu, v němž jel s nákladním motorovým vozidlem zn. AVIA, jej zcela vědomě nejen omezil, ale dokonce přímo ohrozil. Upozornil, že kdyby J. S. neporušil pravidla provozu na pozemních komunikacích v ustanoveních §12 odst. 1, §21 odst. 1, §22 odst. 3 a §5 odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nedošlo by k dopravní nehodě a ani k újmě na zdraví poškozených, poněvadž on sám povinnosti stanovené zákonem neporušil. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Přerově zrušil a aby jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, případně aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, spáchá-li tento čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku okresního soudu se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Skutková část výroku o vině rozsudku okresního soudu ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. evidentně naplňují. Tato skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. vážné poruchy zdraví poškozených R. E. a Z. P., mající povahu těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., což ostatně obviněným ani zpochybněno nebylo, též jednání obviněného, které má povahu porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.
Obviněný podle závěrů okresního soudu tím, že opožděně zareagoval na nákladní motorové vozidlo zn. T 815 řízené J. S., které vyjelo z vedlejší pozemní komunikace na hlavní pozemní komunikaci ve vzdálenosti cca 150 – 200 metrů před vozidlem řízeným obviněným a pokračovalo ve směru jeho jízdy v levém jízdním pruhu, a že následně učinil nesprávný vyhýbací manévr spočívající v tom, že jím řízené motorové vozidlo nejprve přejelo do pravého jízdního pruhu a poté prudce zpět do levého jízdního pruhu, kde se dostalo do smyku, a přejelo do protisměrné poloviny vozovky, v níž se střetlo s vozidlem zn. Škoda Felicia a vozidlem zn. Mazda, porušil povinnosti uložené mu v ustanoveních §4, §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Závěr, že jedinou příčinou dopravní nehody bylo takto popsané jednání obviněného, byl přesvědčivě odůvodněn.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný polemizoval se správností právního posouzení skutku, neboť podle jeho přesvědčení se nedopustil žádného zaviněného jednání, jímž by porušil důležité povinnosti uložené mu zák. č. 361/2000 Sb. V této souvislosti namítl, že řidič nákladního motorového vozidla zn. T 815 Jiří Starý znenadání vyjel z vedlejší silnice na hlavní silnici, vjel do levého jízdního pruhu, ve kterém jel s nákladním vozidlem zn. AVIA on, a svojí jízdou jej vědomě nejen omezil, ale přímo ohrozil. Upozornil, že řidič J. S. svojí neopatrnou jízdou porušil ustanovení §12 odst. 1, §21 odst. 1, §22 odst. 3 a §5 odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. Výhrady obviněného však nemohou obstát.
Podle §2 písm. l) zák. č. 361/2000 Sb. nesmět ohrozit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí, podle §2 písm. m) tohoto zákona nesmět omezit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nijak nepřekážel. Z popisu skutku, jak byl soudem zjištěn, vyplývá, že řidič J. S. povinnost nesmět ohrozit ani povinnost nesmět omezit neporušil. Jím řízené nákladní motorové vozidlo zn. T 815 podle zjištění soudu vyjelo z vedlejší pozemní komunikace na hlavní pozemní komunikaci ve vzdálenosti cca 150 – 200 metrů před vozidlem řízeným obviněným, nejednalo se tedy o situaci, již by bylo možno hodnotit tak, že vyjel „znenadání“, jak uvádí dovolatel. Podle závěrů znaleckého posudku z oboru dopravy znalce Ing. L. M. při uvedené vzdálenosti vyjel řidič J. S. na hlavní pozemní komunikaci v dostatečném časovém i prostorovém předstihu a nevytvořil situaci, na kterou by obviněný neměl možnost reagovat. Pohybem vozidla, které řídil, by pouze přinutil obviněného, aby snížil rychlost jízdy na hodnotu rychlosti jízdy, kterou se v daném okamžiku pohybovalo motorové vozidlo zn. T 815, aniž by se však jednalo o náhlou změnu rychlosti jízdy. Řidič J. S. tedy neporušil povinnosti uvedené v §2 písm. l), m) zák. č. 361/2000 Sb. a v příčinné souvislosti s následkem není ani porušení dalších obviněným udávaných povinností tohoto řidiče.
Naopak obviněný tím, že na takto vzniklou situaci včas adekvátně nezareagoval, ač tak měl a mohl učinit, nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem a uskutečnil neohleduplný a nesprávný manévr, který se vyznačoval přejížděním mezi jízdními pruhy ve směru jeho jízdy a posléze i přejetím do protisměrné poloviny vozovky, dopustil se z nedbalosti vědomé ve smyslu §5 písm. a) tr. zák. jednání, které okresní soud správně vyhodnotil tak, že porušil povinnosti uvedené v ustanoveních §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Podle §4 písm. a) citovaného zákona je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen mimo jiné chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní; podle §5 odst. 1 písm. b) citovaného zákona patří mezi povinnosti řidiče mimo jiné věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a podle §18 odst. 1 tohoto zákona musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Obviněný porušil tyto povinnosti řidiče způsobem, který má podle všeobecné zkušenosti zpravidla za následek vážnou dopravní nehodu; porušení povinností řidiče lze proto důvodně považovat za porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona (k tomu viz č. 24/1987 Sb. rozh. tr.).
Ačkoli obviněný v dovolání poukázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Tento závěr se týká výhrad, že z popisu skutku vyplývá, že on žádnou povinnost uloženou mu zákonem neporušil, v důsledku čehož není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, a že za následek je odpovědný řidič J. S., který naopak tyto povinnosti porušil. Popis skutku, jak byl soudem zjištěn, však správnost výhrad obviněného nepodporuje. Naopak z něj plyne, že to bylo výlučně jednání obviněného, jež bylo relevantní pro vzniklý následek. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný ve skutečnosti zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i krajský soud, byť na ně formálně odkazuje, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto k nim Nejvyšší soud nepřihlížel.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková