ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1449.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1449/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 12. 2003 o dovolání, které v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 15/2002 podal obviněný D. P. Q., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 8 To 357/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. P. Q. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 8 To 357/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 7 T 15/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenu podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému K. F. škodu ve výši 26.078,- Kč.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 25. 10. 2001 kolem 19:40 hodin v P. řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes E – 300 registrační značky AKU 28-09 po ulici Z. ve směru od ulice N. k ulici S. levým jízdním pruhem a v prostoru před autobusovou zastávkou MHD „N.“ se střetl s chodcem P. F., přecházejícím vozovku mimo vyznačený přechod z levé strany ke směru jeho jízdy, který utrpěl smrtelné zranění, jemuž dne 2. 11. 2001 v nemocnici podlehl.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že Městský soud v Praze učinil chybné závěry při hodnocení znaleckého posudku Ing. M. V. a jeho výpovědi, zejména pokud vyvodil, že závěr tohoto znaleckého posudku koresponduje ze závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. D. Upozornil, že soud se v odůvodnění napadeného usnesení nikterak nevypořádal se skutečností, že znalec Ing. M. V. ve svém posudku vyloučil možnost dovolatele zabránit střetu s poškozeným. Městský soud v Praze podle něj pochybil, zamítl-li jeho odvolání, aniž by provedl dovolatelem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru psychologie dopravy. Navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby, případně aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 2 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě namítl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení znaleckého posudku a výpovědi znalce Ing. M. V. v konfrontaci se závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. D. Nesouhlasil se závěrem, že se znalecké posudky shodují, poněvadž shoda mezi nimi byla pouze v určení rychlosti jízdy dovolatele a v určení vzdálenosti před místem střetu, ve které by musel začít brzdit, aby mohl střetu zabránit. Znalec Ing. M. V. podle něj navíc popsal i zjištěný pohyb poškozeného a vyloučil možnost dovolatele zabránit střetu s poškozeným. Vytkl, že Městský soud v Praze se v odůvodnění napadeného usnesení hodnocením této skutečnosti vůbec nezabýval. Současně též upozornil na to, že nevyhověl-li tento soud jeho návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru psychologie dopravy, zkrátil jej na jeho právu na obhajobu a důsledkem tohoto postupu je i to, že nemohl být řádně zjištěn skutkový stav.
Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Obviněný vytýkal porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což jsou ustanovení upravující postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, eventuálně procesního ustanovení §134 odst. 2 tr. ř., které upravuje náležitosti odůvodnění usnesení. Porušení ustanovení hmotného práva při právním posouzení skutku, jak byl soudem zjištěn, však nenamítl. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tyto dovolací důvody, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková