ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.174.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 174/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. července 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného H. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. srpna 2002, sp. zn. 3 To 320/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 202/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 2 T 202/2001, byl obviněný uznán vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zák. č. 175/90 Sb.), kterého se dopustil tím, že ve Z. dne 14. 11. 1995 jako prodávající uzavřel s kupujícím, společností M., s. r. o. Z., zastoupenou jednatelkou společnosti L. Š., Smlouvu o koupi cenných papírů, jejímž předmětem byl prodej 4 ks akcií společnosti A., a. s., ISIN: CS 0005035757, v nominální celkové hodnotě 4.000,- Kč, za dohodnutou celkovou cenu 26.000.000,- Kč, z dohodnuté kupní ceny vyplatila dne 24. 11. 1995 H. K., jednatelka a současně pokladní společnosti M., s. r. o., H. S. částku 8.000,- Kč a dne 28. 12. 1995 údajně částku 11.000.000,- Kč, zbývající splátka kupní ceny ve výši 14.992.000,- Kč již jmenovanému vyplacena nebyla, přičemž všichni jmenovaní věděli, že akcie nedosahují tržní hodnoty, za níž byly prodány, čímž společnosti M., s. r. o. Z. byla způsobena škoda ve výši 11.004.520,- Kč. Za to byl odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 3 To 320/2002, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ač není podle trestního zákona trestný, byl jako takový kvalifikován. K tomu namítá, že popis skutku v rozsudku soudu I. stupně nekoresponduje s jeho právní kvalifikací, když je nezbytné aby i subjektivní stránka (zavinění ve formě úmyslu) byla obsahem popisu skutku, což v daném případě není dáno. Subjektivní stránka přitom nebyla provedeným dokazováním ani prokázána, a to nejen ve vztahu k jednání, ale ani k následku. Oba soudy vycházely z tržní hodnoty akcií a již z této skutečnosti, že si měl být obviněný vědom, že se jedná o nevýhodný obchod pro poškozenou firmu, aniž by uvedly, jaká částka by ještě byla přiměřená, resp. jakou výši ceny byl oprávněn vůbec akceptovat, když není povinen aktuální tržní cenu vůbec zjišťovat. Je toho názoru, že jako občan prodal své akcie právnické osobě za nabídnutou cenu a nebylo jeho povinností prověřovat její přiměřenost či dokonce zjišťovat, zda si osoby jednající jménem kupujícího, plní své zákonné povinnosti. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a odvolacímu soudu přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.
Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně potvrzeného odvolacím soudem, měl obviněný daným skutkem naplnit znaky pomoci k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) k §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. tak, že úmyslně poskytl pomoc k spáchání trestného činu opatřením prostředků jinému, kdo jinému způsobil škodu nikoli malou tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek a čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného a způsobil takovým činem značnou škodu.
Namítá-li obviněný, že daný skutek neobsahuje skutečnosti rozhodné z hlediska úmyslné formy zavinění ve vztahu k jednání i následku, má význam zabývat se otázkou úmyslu pouze pokud jde o základní skutkovou podstatu trestného činu podle §255 odst. 1 tr. zák., když ve smyslu §6 tr. zák. k naplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle odst. 2 postačí zavinění ve formě nedbalosti. Závěr o formě zavinění je závěrem právním, který se zakládá na skutkových zjištěních soudu. Není proto ani správné, když přímo ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný jednal úmyslně, v úmyslu, atp. Skutková věta musí toliko obsahovat takové okolnosti skutkové povahy, na jejichž základě soud dospěl k právnímu závěru o konkrétní formě zavinění na straně pachatele. Postačí přitom, jsou-li takovéto skutečnosti přímo ve skutkové větě v obecnější formě uvedeny a blíže pak konkretizovány v odůvodnění rozhodnutí. Musí ale být zřejmé, že tyto skutečnosti byly soudem v průběhu dokazování zjištěny a bylo z nich vycházeno při právním hodnocení zavinění pachatele.
Vdaném případě bylo soudem I. stupně, mj. zjištěno a odvolací soud se s tím ztotožnil, že obviněný uzavřel s jednatelkou dané společnosti smlouvu o prodeji 4 ks akcií v celkové hodnotě 4.000,- Kč za dohodnutou celkovou cenu 26.000.000,- Kč, ... přičemž věděli, že akcie nedosahují tržní hodnoty, za níž byly prodány a společnosti tak byla způsobena škoda ve výši 11.004.520,- Kč. Zavinění vycházející z okolností subjektivní povahy se zejména v případě jako je tento, tj. kdy obviněný i obě hlavní pachatelky v podstatě využily svého práva a odmítly k věci vypovídat, dokazuje jen nepřímo z okolností objektivní povahy. V daném případě je nepochybné, že obviněný zcela vědomě uzavřel s jednatelkou dané obchodní společnosti smlouvu o koupi akcií, kterou prodal akcie za cenu, která 6.500krát převyšovala jejich hodnotu. Dospěl-li za dané situace odvolací soud k závěru, že vzhledem k neobvyklé ceně za 4 ks akcií muselo být obviněnému zřejmé, že cena je nadhodnocena a jedná se pro poškozenou firmu o silně nevýhodný obchod, který poškozuje společníky firmy a musel si tak být vědom, že se zúčastňuje na nelegální činnosti směřující k odčerpání finančních prostředků z dané obchodní společnosti a jejímu poškození, je jeho závěr o zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. správný.
Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti (v daném případě ve formě pomoci spočívající v uzavření smlouvy o prodeji akcií) na konkrétním úmyslném trestném činu, který musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty. Může jít i o úmysl nepřímý. To ale neznamená, že účastník musí konkrétně vědět jaký trestný čin, podle kterého ustanovení trestního zákona, je jednáním hlavního pachatele páchán. Postačí, že zaviněním účastníka jsou zahrnuty všechny ty rozhodné skutkové okolnosti, které pak ve svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu konkrétního trestného činu. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. R 4686/1933 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek bylo ohledně trestnosti pomoci uvedeno, že po stránce subjektivní předpokládá trestná pomoc, že spoluviník ví o zlém úmyslu hlavního pachatele a jedná v úmyslu, aby známý mu úmysl hlavního pachatel byl uskutečněn. Není třeba, aby pomocník měl přesnou představu o zločinu hlavním pachatelem zamýšleném ve všech podrobnostech, zejména pokud jde o jeho předmět, rozsah, místo a čas. Stačí, že si představuje skutek chystaný hlavním pachatelem v hlavních rysech, opodstatňujících určitou trestní skutkovou podstatu, že ví, že osobou, které jest nápomocen, bude poškozen (ohrožen) statek, který je z druhů právních statků trestním zákonem chráněných, jednáním (konáním nebo opomenutím), které je z druhů jednání trestním zákonem stíhaných.
Bylo-li tedy soudy prokázáno, že obviněný uzavřel předmětnou smlouvu s jednatelkou dané obchodní společnosti, tj. osobou způsobilou být pachatelem trestného činu podle §255 tr. zák., věděl že akcie v celkové nominální hodnotě nedosahují tržní hodnoty za níž byly prodány, resp. jak uvedl soud I. stupně, „důvodně mohl předpokládat vzhledem k nominální hodnotě akcií, že jejich tržní hodnota nemůže dosahovat ani zdaleka ceny nabízené, ... musel si být vědom toho, že touto transakcí společnosti M., s. r. o., vznikne škoda“, je zřejmé, že věděl o rozhodných skutkových okolnostech významných z hlediska právní kvalifikace jednání hlavních pachatelek podle §255 tr. zák. a tyto jsou také zahrnuty jeho zaviněním ve formě úmyslného poskytnutí pomoci ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a to jak ve vztahu k jednání, tak i následku. Byť tedy oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí také nepřesně uvedly, že obviněný si musel být vědom, že se jedná o „nekalou činnost“, resp. „nelegální činnost“, což by samo o sobě neumožňovalo závěr, že poskytnul pomoc ke spáchání konkrétního trestného činu, je z výše uvedených konkrétních zjištění zřejmé, že obviněný po subjektivní stránce jednal s vědomím, že jeho jednání spočívající v uzavření předmětné smlouvy je účastí na konkrétním trestném činu.
Nelze přisvědčit ani námitce obviněného spočívající v tom, že soudy neuvedly jaká výše ceny by byla přiměřená nebo akceptovatelná. Stanovení takovéto hranice obecně není možné, protože je závislá na konkrétní situaci každého jednotlivého případu. Svoji roli zde sehrává nejen nominální či tržní hodnota akcií, ale také např. význam akcií pro kupujícího z hlediska práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku, atp. Pro daný případ je rozhodné, že kupní cena natolik výrazně převyšovala hodnotu akcií, že si obviněný (jak uvedl soud odvolací) musel být vědom toho, že celé jednání směřuje k odčerpání finančních prostředků ze společnosti M., s. r. o., a tím k poškození této firmy.
Protože s námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání se dostatečným způsobem vypořádal jak soud I. stupně, tak i soud odvolací a je zřejmé, že námitky jsou zjevně neopodstatněné, rozhodl dovolací soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš