ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.189.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 189/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 v Brně o dovolání obviněného Ing. M. D., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2002, sp. zn. 4 To 152/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 237/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 2 T 237/99, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože
v přesněji nezjištěné době koncem června 1998 v B. jako obchodní zástupce firmy
M+M C., s. r. o., L., tř. g. S. 25, neoprávněně a v rozporu s uzavřenou smlouvou sám odprodal celkem 72 kusů kanalizačních šachtových poklopů Passavant – Pewepren – Begu, provedení D 400, které mu byly uvedenou společností svěřeny, v celkové hodnotě 272.304,- Kč ke škodě M+M C., s. r. o., R. 12, P., přičemž následně poškozenému z této částky zaplatil pouze 105.074,70 Kč. Za to byl podle §248
odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 7 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 4 To 152/2002, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná odvolání obviněného a poškozené obchodní společnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. nebo podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když soudy ze zjištění, že daná smlouva neumožňovala, aby prodal kanalizační šachtové poklopy, učinily nesprávný závěr, že šlo o svěřené věci. Soudům rovněž vytýká, že se nezabývaly otázkou, zda došlo k naplnění znaku přisvojení si svěřené věci a zda se vůbec jedná o trestný čin pro nedostatek subjektivní stránky, protože ze zjištěného skutku vyplývá nanejvýš nedbalostní zavinění podle §5 písm. b) tr. zák., když prodej poklopů uskutečnil shodně jako v předchozích dvou případech a měl nárok na provizi. Domnívá se proto, že důkazy neumožňují závěr o tom, že chtěl poškozené škodu způsobit. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak spatřuje v zamítnutí odvolaní podle §256 tr. ř., když v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože námitky v dovolání naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud otázkou opodstatněnosti uvedených námitek a to jak z hlediska, zda daný skutek naplňuje znaky přisvojení si svěřené věci a zda je dáno úmyslné zavinění ve vztahu k způsobení škody.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení) s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. V dané věci bylo mj. po skutkové stránce zjištěno, že obviněný měl na starosti také sklad poškozené společnosti, kde byly umístěny kanalizační poklopy, mohl zajišťovat chod tohoto skladu, zboží vyskladňovat, ale nemohl svým jménem uzavírat kupní smlouvy na tyto poklopy. Byly-li tyto poklopy uloženy ve skladu jehož chod měl obviněný zajišťovat, je nepochybné, že věci v tomto skladu uložené a patřící dané společnosti, byly pro obviněného cizí věci, které mu byly svěřeny za účelem jejich evidence, ochrany před odcizením, vyskladňování, atp. Podstatné je, že obviněný tyto cizí věci (poklopy) sám, bez povolení vlastníka a tedy v rozporu s účelem svěření, odprodal. Soud I. stupně proto dospěl k správnému právnímu závěru, že si obviněný tímto jednáním přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a naplnil uvedené znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Tyto své právní závěry soud I. stupně také řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, takže o správnosti postupu soudu v tomto směru nevznikají žádné pochybnosti. Námitky obviněného
i dovolání samotné jsou proto v tomto směru zjevně neopodstatněné. Totéž platí
i ohledně námitky, že obviněný postupoval shodně jako v předchozích případech a měl na provizi nárok. Bylo-li totiž soudem zjištěno, že obviněný věděl, že není oprávněn prodávat vlastním jménem předmětné poklopy a přesto tak učinil, je zcela bez významu, že takto postupoval i v jiných případech. Současně je vyloučeno, aby se jednalo o zavinění pouze formou nevědomé nedbalosti, jak namítá v dovolání, a to ve vztahu k způsobení škody, když u trestného činu zpronevěry je způsobenou škodou celá skutečná hodnota zpronevěřené věci a obviněný, jak bylo soudem zjištěno, nebyl oprávněn sám si určit a započíst svoji provizi. Nutno přitom uvést, že k naplnění znaku způsobení škody nikoli malé (min. 25 tis. Kč) postačuje ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. zavinění z nedbalosti, jak se toho dovolatel domáhá. Zjistil-li však soud I. stupně, že dovolatel zkompenzoval své pohledávky z provizí vůči poškozenému
v rozporu s jejich dohodou a nebyl tedy k tomu oprávněn, je zřejmé že jednal i ve vztahu k způsobené škodě v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., protože takto jednal zcela vědomě. Dovolání obviněného je tak jen opakováním námitek uplatněných již v odvolání, přičemž již z rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že tyto námitky jsou neopodstatněné a napadené rozhodnutí ani předcházející řízení vytýkanou vadou netrpí.
Jak bylo výše uvedeno, obviněným namítaný důvod dovolání podle §265b odst. 1
písm. g) tr. ř. není ve věci dán. Protože na existenci tohoto důvodu obviněný zakládá také existenci dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zjevné, že ani tento důvod nebyl uplatněn opodstatněně a odvolací soud rozhodl správně. Dovolání bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš