ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.207.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 207/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2003 o dovolání obviněného T. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 9 To 283/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 143/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 8. 2002, sp. zn.
9 To 283/2002 zrušil v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu
I. stupně) ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 16 T 143/2001 a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného T. S. uznal vinným jednak spácháním trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. jednak spácháním trestného činu porušování osobní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl obviněný za své jednání odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) dovolání směřující „pouze do výroku o vině v bodech II. – VI. napadeného rozhodnutí a uloženého trestu“, které formálně opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.) Obviněný namítá, že se skutků pod body 2 – 6 nedopustil, neboť to není podpořeno žádnými jinými důkazy, vyjma ztotožnění míst trestné činnosti, které bylo provedeno ještě před sdělením obvinění, přičemž nešlo o neopakovatelné úkony. Hodnocení důkazů dle dovolatele neodpovídá §2 odst. 6 tr. ř., protože soudy obou stupňů hodnotily prováděné důkazy výlučně v neprospěch obviněného, a tudíž i nesprávně posoudily skutky, jejichž spáchání obviněný popírá. Dovolatel současně vznáší námitky i pokud jde o výši trestu, když tvrdí, že „i trest, který byl obviněnému pak ukládán, je přísnější …“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v bodech 2 – 6 ve smyslu §265k tr. ř. a přikázal mu věc
v této části znovu projednat a rozhodnout o zproštění obžaloby pro skutky uvedené pod body 2 - 6.
Nejvyšší soud se poté, co zjistil, že dovolání je přípustné, zabýval otázkou, zda obviněným uplatněné námitky naplňují zákonné důvody dovolání, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je shledán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky nevznáší vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, jehož důsledkem měl být i nesprávně zjištěný skutkový stav věci, neboť soudům obou stupňů vytýká, že hodnocení důkazů neodpovídá §2 odst. 6 tr. ř., když oba soudy hodnotily důkazy pouze v neprospěch obviněného a dále poukazuje na to, že „žádný ze soudů správně neposoudil skutky, jejichž spáchání obviněný popírá …“.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tento v dovolání obsažený dovolací důvod byl dovolatelem uplatněn ovšem pouze formálně, když dovolatel sice odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. zák., v odůvodnění dovolání k tomuto důvodu však zjevně nic nenamítá.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel rovněž namítá, že „trest, který byl obviněnému pak uložen je přísnější, když není výtek proti tomu, že by měl být ukládán správně úhrnný trest za dva trestné činy …“, čímž uplatňuje i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento důvod dovolání je však dán pouze tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V daném případě obviněnému, jemuž byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, tímto nebyl uložen ani trest nepřípustný, ani trest mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. V této souvislosti je třeba podotknout, že pouhá nepřiměřenost trestu (mírnost, přísnost) nemůže založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nutno připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b
odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli §265b odst. 1 tr. ř., proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš