ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.208.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 208/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 2. 2003 o dovolání obviněných P. Š. a R. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 338/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 26/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění P. Š. a R. Š. podali prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 338/2002, jímž bylo zamítnuto odvolání obou obviněných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 2 T 26/2002. Obvinění podali dovolání s odkazem na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovoláním se domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil shora uvedená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze a aby oba obviněné zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustná, neboť napadají rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl každý z obviněných uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání byla podána osobami oprávněnými /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ zastoupenými obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován, jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit
i vady, které spočívají v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou však v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud není totiž další odvolací instancí. V dovolacím řízení je Nejvyšší soud povinen vycházet z již soudy konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V žádném případě však není možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly vadně hodnoceny, že dokazování zůstalo neúplné, neboť uvedené námitky směřují do oblasti správnosti a úplnosti skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a oblasti úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů ve smyslu
§2 odst. 6 tr. ř., nikoli do oblasti důvodu vymezeného §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
Obvinění se v podaném dovolání neztotožnili se závěry soudu I. stupně obsaženými
v odůvodnění tohoto rozhodnutí, se kterými se ztotožnil soud odvolací. Předně je potřebné uvést, že obvinění shodně uvádějí, že „jednání, které je jim kladeno za vinu, pokud by výroková část rozhodnutí odpovídala obsahu spisu, není v žádném případě trestným činem“. Již z této části je patrno, že se obvinění neztotožnili se skutkovými závěry soudu prvního stupně a cílem jejich dovolání je dosáhnout změny skutkových zjištění, neboť důkazům, které byly soudem provedeny připisují jiný význam a hodnotí je ve svých představách jinak, než jak soudy tyto důkazy hodnotily podle §2 odst. 6 tr. ř. Obvinění tedy podaným mimořádným opravným prostředkem hodlali docílit změny skutkové na základě jiného hodnocení důkazů. V uvedené souvislosti je možno uvést, že otázkou důkazů (event. potřebnosti provést další dokazování) a úvahami při hodnocení těchto důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, se soud prvního stupně zabýval v odůvodnění svého rozsudku, kde rovněž vyjádřil jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů pokud si odporovaly, což jej nakonec vedlo ke skutkovému zjištění, které posoudil podle příslušných ustanovení trestního zákona (§250 odst. 1, 2 tr. zák.). Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že dovolatelé sice namítají, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu nesměřují, nýbrž vytýkají soudům nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, což je patrno z následujících pasáží dovolání obviněných „… takto popsaný skutek nemá oporu v provedeném dokazování, výrok se týká jiných skutečností, než o kterých vypovídají shromážděné důkazy …“, „aniž bych chtěl polemizovat s hodnocením důkazů, hodlám poukázat na to, že soud nesprávně vyložil jejich obsah, nesprávně tedy posoudil skutek, který se stal“. Veškeré další důvody, pro které obvinění dovolání podali, byly zaměřeny na reprodukci výpovědí jednotlivých svědků s tím, že ve výpovědích svědků existovaly rozpory, případně byly výpovědi svědků ve světle dalších důkazů nelogické a vyznívaly nepřesvědčivě, přesto byly soudy hodnoceny jako věrohodné, tedy v neprospěch obviněných, což je patrno např. z toho, že obviněná v závěru podaného dovolání uvádí, „… tvrdím, že názor městského soudu je nesprávný …“.
Z obsahu podaných dovolání tudíž vyplývá, že dovolací důvod byl obviněnými uplatněn pouze formálně, neboť jednotlivé námitky v dovoláních uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože mají původ výlučně ve skutkovém zjištění.
Ze shora uvedeného plyne, že dovolání byla ve skutečnosti podána z jiných důvodů, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných odmítl, aniž z jejich podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3
tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann