ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.240.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 240/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 3. 2003 dovolání obviněné L. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 4 To 79/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 2/98 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2002, č. j. 4 To 79/02-730. Citovaným rozsudkem byl k odvolání krajského státního zástupce, poškozeného a. s. Z. a obviněné, podle §258 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2002, č. j. 34 T 2/98-695, ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. pod bodem 1) a v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnou v bodě 1) výroku o vině uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jímž byla obviněná uznána vinnou pod body 2), 3) napadeného rozsudku, byl obviněné podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za současného vyslovení dohledu nad obviněnou podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, přičemž podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí spojených s hmotnou odpovědností na dobu čtyř let. Oproti rozsudku soudu prvního stupně změnil odvolací soud také výrok o náhradě škodě.
Mimořádným opravným prostředkem obviněná s odkazem na dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadla v plném rozsahu jak výrok o vině, výrok o trestu tak i výrok o náhradě škody. V závěrečném petitu obviněná Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem k podání dovolání (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem.
V ustanovení §265b tr. ř. jsou jednotlivé dovolací důvody koncipovány tak, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z těchto zde (taxativně) vymezených dovolacích důvodů. To znamená, že Nejvyšší soud musí předně zkoumat, zda uplatněné námitky jsou ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu právně relevantní. V opačném případě totiž nelze napadené rozhodnutí přezkoumat z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, a to v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Je třeba uvést, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda skutek byl nesprávně právně posouzen nebo zda skutek je založen na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak bude zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze v dovolání napadenému rozhodnutí vytýkat výhradně vady právní; nelze ale již namítat vady skutkové, např. vadné hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod.
Obviněná v dovolání napadla právní kvalifikaci svého jednání pod bodem 1) napadeného rozsudku odvolacího soudu jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a právní kvalifikaci jednání pod bodem 2), 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., s tím, že ve všech případech by mělo být její jednání správně právně kvalifikováno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák.
Pokud však jde o výhrady, které uplatnila k právní kvalifikaci jednání kvalifikovaného odvolacím soudem jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., učinila tak však způsobem, který není z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní, neboť na podporu tohoto tvrzení neuvedla nic jiného, než námitky skutkové povahy. Tak např. obviněná zdůraznila, že \"… jestliže nebylo prokázáno, že jsem si svěřené cizí věci, v daném případě hotové peníze, přisvojila, nemůže jít o trestný čin zpronevěry\". Z uplatněné argumentace plyne, že se obviněná neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem, neboť konstatuje, že nebylo prokázáno, že si peníze přisvojila. Z rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně však plyne, že tyto dospěly k jednoznačnému závěru, že si ke škodě poškozeného a. s. Z. přisvojila částku v celkové výši 1.148.414,30 Kč. K uvedenému trestnému činu vyjádřila obviněná také pochybnosti směřující k otázce úplnosti shromážděných důkazů.
Z uvedené části dovolání k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byla obviněná uznána vinnou tedy je patrno, že se neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem. Snahou obviněné je v uvedeném případě cestou dovolání docílit na základě provedení dalších důkazů a přehodnocení soudy již provedených důkazů změny skutkového stavu a v závislosti na změně skutkového stavu i změny právní kvalifikace. V tomto směru sice obviněná formálně odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z obsahu podaného dovolání (ad 1) je zřejmé, že námitky nesměřují vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu, ale že soudům vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplně provedeného dokazování, že tedy podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o skutky uvedené pod body dva a tři rozsudku soudu prvního stupně, k těmto obviněná v podaném dovolání uvedla, že \"jednala z titulu ředitelky hotelu, u obou skutků spolehlivě věděla o všech rozhodných skutečnostech a činila takové dispozice, ke kterým byla z titulu své funkce oprávněna, přičemž členové představenstva akciové společnosti v daných záležitostech nerozhodovali a nečinili žádnou majetkovou dispozici\". Obviněná své námitky uzavírá v tom, že byla jednak oprávněna uzavřít bez souhlasu představenstva akciové společnosti pojistnou smlouvu a proto ji (myšleno a. s.) nemohla uvádět v omyl. Obdobně se vyjádřila také k otázce výplaty prémií a konstatovala, že její jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, nikoli jako trestný čin podvodu.
Obviněná byla pod bodem dva výroku rozsudku krajského soudu uznána vinnou tím, že \"v Ch. dne 29. 12. 1993 uzavřela v zastoupení hotelu Z., a. s., s Č.?Ž. p. a. s., divize P., obchodní zastoupení Ch., ul. S. č. 3, pojistnou smlouvu č. 430 000 528 s účinností od dne 1. l. 1994 na různé druhy pojištění, včetně pojištění svého soukromého vozidla tov. zn. Opel Vectra 1,6, které takto pojistila neoprávněně bez souhlasu představenstva a valné hromady a. s., čímž a. s. Z., se sídlem Ch., S. 25 za období od 1. 1. 1994 do 31. 8. 1995, kdy bylo a. s. hrazeno pojistné, způsobila škodu v celkové výši 53.333,- Kč\". Pokud jde o bod tři výroku rozsudku krajského soudu byla obviněná uznána vinnou tím, že \"ve F. L., v měsíci červenci 1995, v hotelu Z., a. s., ačkoli nebylo uzavřeno hospodaření a. s. Z. a nedošlo tak ke splnění ukazatelů potřebných k výplatě doplatků prémií, přesto byly na základě podkladů, které obž. Z. zpracovala, neoprávněně vyplaceny bez předchozího souhlasu a vědomí představenstva a valné hromady a. s. doplatky prémií za období od 1. 1. 1995 do 31. 7. 1995 do výše 100%, a to obž. L. Z. ve výši 39.700,- Kč, zástupci ředitelky hotelu Z., a. s., V. Z. ve výši 35.655,- Kč a ekonomovi hotelu Z., a. s., J. D. ve výši 34.150,- Kč, čímž byla a. s. Z., se sídlem Ch., ul. S. č. 25, způsobena škoda v celkové výši 109.505,- Kč\".
Obviněná podle rozsudku soudu prvního stupně (se kterým se ztotožnil také soud odvolací) jednáním uvedeným pod body 2) a 3) výroku rozsudku spáchala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., když ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že někoho uvedla v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
V posuzovaném případě uzavřely soudy obou stupňů svá skutková zjištění s tím, že obviněná jako ředitelka a. s. Z. způsobila této organizaci škodu ve výši 53.333,? Kč, o kterou sebe obohatila (bod 2) a škodu ve výši 109.505,- Kč (bod 3), o kterou sebe a jiného obohatila. Proto soud prvního stupně tedy z provedených důkazů vzal za prokázané, že obviněná sebe (event. i jiného) ke škodě a. s. Z. obohatila tím, že a. s. Z. uvedla v omyl. S uvedenými závěry se ztotožnil také odvolací soud, jehož rozhodnutí je napadeno dovoláním.
V souvislosti s podaným dovoláním a dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je potřebné uvést, že skutková zjištění (pod bodem 2) charakterizovala jednání obviněné tak, že tato \"pojistila neoprávněně bez souhlasu představenstva a valné hromady a. s.\", (pod bodem 3) že na základě podkladů, které obv. zpracovala byly neoprávněně vyplaceny bez předchozího souhlasu a vědomí představenstva a valné hromady a. s. doplatky prémií za období od 1. 1. 1995 do 31. 7. 1995\". Právě proti použité argumentaci, že \"obviněná jednala bez předchozího souhlasu a vědomí představenstva a valné hromady\" směřovaly výhrady obviněné, tj. že neuváděla a. s. Z. v omyl, když obviněná uváděla, že z titulu své funkce ředitelky a. s. Z. žádný souhlas nepotřebovala.
Z odůvodnění napadeného dovoláním vyplývá, že soud učinil ve věci potřebná skutková zjištění, ale tato nevyjádřil dostatečným způsobem v popsaném skutku. Tento nedostatek je však procesní vadou ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. (výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje musí přesně označovat trestný čin, jehož výrok se týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedení všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu), nikoli hmotně právním porušením ustanovení §250 tr. zák., což by mohlo zakládat dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku spatřoval uvedení poškozeného v omyl (bod 2) v tom, že obviněná nezahrnula do pojistné smlouvy o pojištění majetku a. s. Z., kterou uzavřela se Ž. p. a se kterou seznamovala představenstvo a. s. Z., svoje osobní vozidlo tovární značky Opel Vectra, které si tak neoprávněně pojistila na úkor majetku akciové společnosti. Odvolací soud nevyvracel tvrzení obviněné, že mohla bez souhlasu představenstva a. s. Z. uzavřít pojistnou smlouvu na pojištění majetku akciové společnosti, ale poukázal právě na to, co bylo podstatou toho, že posuzované jednání obviněné naplňuje subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák., což byla skutečnost, že představenstvo a. s. Z. nebylo obviněnou záměrně informováno objektivně o rozsahu pojištění majetku a. s. Z., do kterého obviněná zahrnula i pojištění svého osobního automobilu, když pojištění vozidla obviněné bylo hrazeno z majetku akciové společnosti.
V případě jednání uvedeného pod bodem tři dospěl odvolací soud k závěru, že výplaty prémií byly vázány na splnění ukazatelů, a proto obviněná nemohla rozhodnout o tom, kdy a v jaké výši budou vyplaceny. Při jejich výplatě se vycházelo z auditu, který se prováděl jednou za rok. Z provedených důkazů pak soudy dovodily, že s ohledem na níže uvedené skutečnosti nemohl být doplatek prémií za rok 1995 vyplacen ještě v roce 1995, neboť nárok na něj by vznikl až v následujícím roce, tj. po uzavření hospodaření za rok 1995 s provedeným auditem, což vše bylo obviněné známo. Vzhledem k tomu, že obviněné byly známy mj. i tyto skutečnosti, pro které nebylo možno doplatky prémií za rok 1995 vyplatit, avšak obviněná poskytla doklady pro zpracování mzdových listů a rozhodla o vyplacení doplatků prémií, naplnila také po subjektivní stránce zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák.
V případě obviněné lze konstatovat, že tato jako ředitelka a. s. Z., ke které byla v pracovním poměru a byla oprávněna za akciovou společnost v určitém rozsahu jednat, uvedla jednak své nadřízené (představenstvo a. s.), jednak osobu, které poskytovala podklady pro zpracování mzdových listů, v omyl o povaze úkonů, které učinila, ač se již jednalo o uzavřenou smlouvu o pojištění majetku akciové společnosti či o předložení potřebných ukazatelů k vyplacení doplatku prémií.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným, i tomu, že se uvedenými námitkami, které se staly podkladem pro uplatněný dovolací důvod, zabýval také již odvolací soud, odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Proto, že bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo možno učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž bylo nutno přezkoumat napadené rozhodnutí ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann