ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.25.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 25/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 v Brně o dovolání obviněného K. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2002, č. j. 1 To 76/2002-676, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 10/2000-629, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2002, č. j. 35 T 10/2000-629, byl obviněný K. Ch. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. §148 odst. 4 tr. zákona za použití
§35 odst. 2 tr. zákona byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby s předmětem činnosti koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej takového zboží na dobu 6 let. Současně soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 13/98, ze dne 21. 3. 2001 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 To 71/2001, ze dne 10. 9. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 8. 2002, č. j. 1 To 76/2002-676, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 25. 11. 2002 dovolání (Krajskému soudu v Ostravě bylo dovolání doručeno dne 26. 11. 2002), a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění dovolání – shodně jako před soudy obou stupňů - namítá, že odvolací soud pochybil, vycházel-li při rozhodování o vině obviněného ze sdělení F. ú. v H. a znaleckého posudku Ing. P., neboť tyto důkazy nemohly být pro rozhodnutí o jeho vině dostačující. Dále má za to, že nebyla objektivně zjištěna výše jeho daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty, přičemž odkazuje na výpis z účtu poplatníka, který mu byl F. ú. v H. zaslán, a ze kterého vyplývá, že výše daňového nedoplatku na DPH je podstatně nižší než částka 3.093.007,- Kč. Pokud jde o neodvedení spotřební daně a nepodání daňového přiznání k této dani, obviněný namítá, že poplatníkem této daně nebyl a nevznikla mu tudíž ani povinnost podat daňové přiznání, když pohonné hmoty nakoupil s daní a doklady měl finanční úřad k dispozici. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal odvolacímu soudu (správně soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky představují opakování jeho obhajoby uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b)
tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když – námitkou směřující proti výši daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty – zpochybňuje skutkové zjištění soudů, že „jako jednatel M., s.r.o. …a plátce daně z přidané hodnoty… vědomě nepodal přiznání k dani z přidané hodnoty…ačkoliv prodejem různého zboží…získal v hotovosti částku 22.993.916,- Kč, z níž byl povinen odvést daň z přidané hodnoty ve výši 3.093.007,- Kč …“. Vytýká-li obviněný soudu, že vycházel z výpovědí zaměstnanců F. ú. v H. a ze znaleckého posudku Ing. P., pak ani v tomto případě se nejedná o námitku proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudem.
Rovněž námitka, že obviněný nebyl poplatníkem spotřební daně a že mu tudíž nevznikla povinnost podat daňové přiznání k této dani, směřuje proti nesprávnému skutkovému zjištění soudu. Odvolací soud ohledně rozhodných skutkových okolností zjistil, že obhajoba obviněného o předání nabývacích dokladů na pohonné hmoty finančnímu úřadu, byla jednoznačně vyvrácena, stejně tak, jako i jeho obhajoba, že tuto komoditu nakoupil se spotřební daní a byla tak správci daně odvedena. Zpochybňuje-li tedy obviněný právní závěr soudu, že byl plátcem spotřební daně, dovolací námitkou, že pohonné hmoty nakoupil s daní a potřebné doklady měl finanční úřad k dispozici, nenapadá právní posouzení věci podle zák. č. 587/1992 Sb., ale výše uvedená skutková zjištění soudu. Jinými slovy, byla-li by skutková zjištění taková, jak tvrdí obviněný v dovolání, byl by právní závěr o tom, že je plátcem spotřební daně, nesprávný.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22.ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš