ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.256.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 256/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2003 o dovolání obviněného J. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 12 To 142/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 96/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 12 To 142/02, jímž bylo podle
§256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 5 T 96/2001. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Za nesprávné považoval závěry, týkající se stanovení výše škody a úmyslu spáchat trestný čin všemi popsanými útoky. Vytýkal též, že obžaloba na něj nebyla podána pro skutek totožný se skutkem, pro který mu bylo sděleno obvinění. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. R. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil převážně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové a z nichž vycházel
v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Ve vztahu ke stanovení výše škody obviněný poukázal na rozporné vyznění dokladů předložených poškozeným a na okolnost, že nebylo přihlédnuto k některým platbám, které ve prospěch poškozeného učinil ještě před sdělením obvinění. Podle jeho přesvědčení soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a ke spolehlivému zjištění výše škody měl být vypracován znalecký posudek. Z povahy těchto námitek je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoli právních.
Obdobně je třeba uzavřít i ve vztahu k těm námitkám obviněného, které se týkaly subjektivní stránky trestného činu. Jejich podstatou bylo tvrzení dovolatele, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Na podkladě tohoto nesprávného hodnocení důkazů měly učinit nesprávný závěr o fiktivním charakteru obchodních transakcí a podvodném jednání obviněného.
Závěr o formě zavinění ( §4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, a nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl relevantně uplatněn ani procesní námitkou, že obžaloba byla podána pro jiný skutek, než pro který mu bylo sděleno obvinění.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal ve skutečnosti vady skutkové a procesní, které nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b
tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková