ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.26.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 26/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. ledna 2003 o dovolání obviněného J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, č. j. 12 To 125/02-757, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 90/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. L. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, č. j. 12 To 125/02-757. Tímto rozsudkem byl odvolacím soudem z podnětu odvolání obviněného J. L. a krajského státního zástupce v Hradci Králové podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2002, č. j. 6 T 90/2000-728, a znovu bylo ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl za jednání uvedená v odsuzujícím výroku tohoto rozsudku uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Obviněnému byl uložen podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně odvolací soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Podle §226 písm. a) tr. ř. odvolací soud zprostil obviněného obžaloby krajského státního zástupce v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2000, č. j. 2 KZv 90/99 ze skutku, který měl spáchat tím, že „dne 23. 3. 1998 v H. K. převzal od P. J. částku 250.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Dodge Caravan 3.8 V6, r. v. 1997, částku 135.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Dodge Caravan 3.3 V6, r. v. 1997, částku 115.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Mitsubishi Explose Turbo 2.0 V4, r. v. 1995, částku 240.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Jeep Grand Cherokee r. v. 1997, částku 240.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Jeep Grand Cherokee 5.2 V8, r. v. 1997, částku 260.000,- Kč jako zálohu na dovoz automobilu zn. Mitsubishi 3000 GT VR4 Twin turbo 3.0 V6, r. v. 1997, částku 800.000,- Kč jako zálohu na dovoz pěti ojetých automobilů zn. Dodge Caravan 3.0 V6 popř. 3.3 V6, r. v. 1997, částku 110.000,- Kč jako zálohu na dovoz ojetého automobilu zn. Pontiac Firebird r. v. 1994 z Kanady a na tyto převzaté částky podepsal směnku č. VL 121984 vystavenou dne 23. 3. 1998 na částku 2.150.000,- Kč s dnem splatnosti 4. 5. 1998, avšak poškozenému P. J. dodal pouze vozidlo zn. Dodge Caravan, r. v. 1997 šedostříbrné barvy, žádná další vozidla nedodal ani poškozenému peníze nevrátil“, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. I v tomto případě odvolací soud rozhodl o nároku poškozeného a podle §229 odst. 3 tr. ř. jej odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se neztotožňuje se závěry soudu I. stupně obsaženými v odůvodnění rozsudku, poukazuje přitom především na rozpory ve svědecké výpovědi poškozeného a poměrně obsáhle se k nim vyjadřuje. Pochybení shledává i v řízení před soudem odvolacím, to proto, že důkazy provedené soudem I. stupně prohlásil za zcela přesvědčivé a ztotožnil se s okruhem provedených důkazů. Objektivnější pohled na celou záležitost, zejména pak na věrohodnost tvrzení poškozeného, by podle jeho názoru přineslo provedení důkazu peněžním deníkem poškozeného. Vytkl soudům obou stupňů, že odmítly tento důkaz provést. Za této situace obviněný vyslovil názor, že dokazování je neúplné, v jehož důsledku došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci tak, jak má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, č. j. 12 To 125/02-757, zrušil „ve výroku o vině, trestu, zařazení do věznice s dozorem a povinnosti zaplatit poškozenému P. J. škodu ve výši 4.008.000,- Kč z důvodu v tomto dovolání uvedeného, a to ve smyslu §265k tr. ř.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř), osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Je třeba si uvědomit, že relevantnost tohoto dovolacího důvodu je založena na tom, že podkladem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu je skutkový stav, který byl soudy zjištěn v předchozím řízení a toto skutkové zjištění se stává pro Nejvyšší soud podkladem pro právní hodnocení kvalifikace skutku. To znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze úspěšně dovolání uplatnit pouze tehdy, je-li namítána nesprávná právní kvalifikace skutku zjištěného soudem s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. V žádném případě však není možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování je neúplné apod. Je tedy zřejmé, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu tento mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě pouze vad právních, a nikoliv vad založených na nedostatcích ve skutkovém zjištění.
V posuzovaném případě opřel obviněný své dovolání v celém rozsahu jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, v jakém rozsahu soudy hodnotily provedené důkazy, zejména svědeckou výpověď poškozeného. Nejvyšší soud příkladmo uvádí skutková zjištění, která obviněný napadá „…soud I. stupně neuvěřil mému tvrzení, že jsem od poškozeného žádné objednávky nedostal, naopak jsem je podepsal najednou a spolu s nimi jsem musel podepsat i jednotlivé směnky, přestože si nejsem vědom, že jsem poškozenému nějakou směnku podepsal; „…určité pochybnosti o pravdivosti tvrzení poškozeného vznikly i v případech, kdy svědkové K. a Ch. tvrdili ohledně koupě vozidel opak než tvrdil poškozený….“ atd. Z obsahu podaného dovolání tudíž zcela jednoznačně vyplývá, že dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně, neboť námitky v něm uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože mají původ výlučně ve skutkovém zjištění.
Ze shora uvedeného plyne, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann