ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.273.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 273/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. března 2003 o dovolání obviněného J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 6 To 541/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 131/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Z. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 6 To 541/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 1 T 131/2002. Obviněný podal dovolání
s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil výše uvedená rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ zastoupenou obhájcem (§265d odst. 2
tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován, jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit
i vady, které spočívají v jiném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod uvedený
v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však koncipován tak, že při jeho uplatnění nelze v dovolání namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. V dovolacím řízení je Nejvyšší soud povinen vycházet z již soudy zjištěného skutkového stavu a v návaznosti na toto skutkové zjištění zvažovat právní posouzení skutku. V žádném případě nelze namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že dokazování zůstalo neúplné a shromážděné důkazy, že byly vadně hodnoceny, neboť uvedené námitky směřují do oblasti správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu, do oblasti úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), nikoli do oblasti dovolacího důvodu vymezeného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z podaného dovolání je patrno, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, který byl zjištěn soudem I. stupně a s jehož závěry se ztotožnil odvolací soud. Obviněný v podaném dovolání jednak zpochybňuje skutková zjištění, když soudům obou stupňů vytýká, že „nepřihlédly k peněžní částce 8.000,- Kč“, která byla použita k úhradě potřeb nezletilých dětí a „nepřihlédly rovněž k naturálnímu plnění“. Dále namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, když poukazuje na to, že bylo vycházeno z výpovědi matky nezl. dětí, která tvrdila, že platby shora uvedené a věcná plnění nesouvisely s výživným nezletilých dětí. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je toho názoru, že skutkový stav měl být zjištěn také na základě výpovědí nezletilých dětí a dalších svědků, z jejichž výpovědí mělo být zjištěno,
k jakému účelu byly peníze a věci předávány matce a nezl. dětem. Obviněný tedy namítá nedostatky skutkových zjištění. Pokud v další části podaného dovolání poukazuje obviněný na nesprávnost použité právní kvalifikace je potřebné uvést, že námitka opětovně směřuje nejprve do oblasti úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů, stejně jako odkaz obviněného na znění §88 a §3 odst. 4 tr. zák. Uvedená ustanovení jsou spojována s již výše zmíněnými nedostatky skutkových zjištění, když snahou obviněného je cestou dovolání docílit na základě provádění dalších důkazů a přehodnocení soudy již provedených důkazů změny skutkového stavu a v závislosti na změně skutku pak změny právní kvalifikace.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný sice namítá, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen, obsahově však své námitky nesměřoval vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu, který byl soudy zjištěn, ale vytýká soudům nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného provedeného dokazování a nesprávného hodnocení provedených důkazů.
Z podaného dovolání tudíž vyplývá, že dovolací důvod byl uplatněn obviněným pouze formálně, neboť jednotlivé námitky v dovolání uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť svůj původ mají výlučně ve skutkovém zjištění.
Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann