ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.303.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 303/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 3. 2003 o dovolání obviněné A. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 4 To 99/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 12/98 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. B. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 4 To 99/2002, jímž byla z podnětu svého odvolání po zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 43 T 12/98, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzena k trestu odnětí svobody na pět let se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti na sedm let. Dovolání podala v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázala na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu uplatnila námitku, že její jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin, bylo pouze nesplněním smluvního závazku v rámci civilněprávních vztahů, že u ní šlo o pouhou druhotnou platební neschopnost a že nesplnění smluvního závazku nemůže být podkladem trestní odpovědnosti. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek spočívající v podstatě v tom, že obviněná v letech 1991 a 1992
1) odkoupila se svým manželem dům na stavební parcele od spotřebního družstva K. B., neuhradila kupní cenu nemovitosti ani převzaté zásoby zboží a vybavení provozovny, přičemž již v době uzavření kupní smlouvy neměla v úmyslu kupní cenu ani faktury za zboží a vybavení provozovny zaplatit, a nemovitost zastavila bance za částku 600.000,- Kč, kterou neuhradila, takže nemovitost propadla, a způsobila spotřebnímu družstvu K. B. škodu ve výši nejméně 4.087.980,27 Kč,
2) vylákala na J. B. částku 40.500,- Kč pod záminkou soukromého podnikání s tím, že peníze splatí dne 2. 1. 1992 z tržeb ve své restauraci, což neučinila a ani učinit nemohla, protože provoz zahájila až dne 28. 2. 1992,
3) v podvodném úmyslu odebrala od obchodní společnosti P. a s. B., a. s., závod J., lahvové a sudové pivo s tím, že pracovnici odbytu uvedené společnosti sdělila, že faktury proplatí jiná společnost, odebrané zboží neuhradila a způsobila tak poškozené obchodní společnosti škodu ve výši nejméně 91.996,- Kč,
4) jako soukromá podnikatelka v úmyslu získat finanční prostředky postupně odebrala od různých obchodních společností a podnikatelů zboží a služby, přestože neměla prostředky k jejich úhradě a předem věděla, že odebrané zboží a služby neuhradí, a takto způsobila škodu v celkové výši 400.552,60 Kč.
Posuzované jednání obviněné mělo ve všech případech vnější podobu uzavření smlouvy, avšak soud, jak je zřejmé zčásti z výroku a zčásti z odůvodnění napadeného rozsudku, na základě způsobu a okolností jednání obviněné zjistil, že již v době uzavírání každé smlouvy sledovala úmysl nic neplatit. Za tohoto stavu je nutné na jednání obviněné nazírat tak, že z její strany nešlo v žádném případě o vážně míněný právní úkon směřující ke skutečnému vzniku práv a povinností, které jsou obsahem příslušného právního vztahu, jež je jinak založen navenek uzavřenou smlouvou. Obviněná uzavření smlouvy v podstatě jen předstírala, aby tak dosáhla toho, že jí druhá strana poskytne příslušné plnění, aniž však sama měla vážně míněný záměr poskytnout odpovídající protiplnění. V tom byla podstata jejího podvodného jednání. Protože ze strany obviněné nešlo o vážně míněný právní úkon, postrádalo její jednání jednu z nezbytných náležitostí platného právního úkonu a znamenalo neplatnost příslušných úkonů (§37 odst. 1 obč. zák.). Z toho důvodu je evidentně vyloučeno posuzovat věc jako nesplnění závazků z občanskoprávních nebo obchodněprávních vztahů. Jednání obviněné není nesplněním smluvních závazků, ale trestným činem, a následek jednání obviněné není dluhem ze smluvních závazků, ale škodou způsobenou trestným činem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že nijak nepřihlížel k námitkám, které obviněná uplatnila mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde o námitky, že napadený rozsudek byl vydán v řízení, v němž bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), resp. právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a že trestní stíhání mělo být pro nepřípustnost podle §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno. Zároveň jde o námitku, že napadený rozsudek byl vydán v rozporu s ustanovením §1 tr. ř. o účelu trestního řízení. Žádná z těchto námitek nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení trestního zákona a jiným hmotně právním posouzením se rozumí otázka aplikace nějakých předpisů či ustanovení h m o t n é h o práva. Uvedené námitky se však týkají otázky dodržení p r o c e s n í c h předpisů, ať již mají povahu zákona (trestní řád) nebo ústavního zákona (Listina základních práv a svobod), resp. mezinárodní smlouvy (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Mimo dovolací důvod je i ten okruh námitek obviněné, jejichž podstatou je její názor, že závěr o vině obviněné byl učiněn na základě nedostatečně provedeného dokazování. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat jen p r á v n í vady při posuzování skutku, jak ho zjistil soud, a není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, nedostatečný rozsah provedeného dokazování, chybný postup při provádění důkazů apod. Přesto obviněná proti výroku o vině uplatnila s k u t k o v é námitky, které deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
K námitce, že trestní stíhání bylo podle §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. nepřípustné, Nejvyšší soud nepřihlížel nejen proto, že tato námitka nekoresponduje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také proto, že obviněná nepodala dovolání z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (v rámci tohoto dovolacího důvodu by bylo možné uvedenou námitku uplatnit).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec