ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.336.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 336/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 3. 2003 o dovolání obviněného C. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 6 To 476/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 28/2002 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného C. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný C. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 6 To 476/2002, jímž bylo podle
§256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 33 T 28/2002. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a všech dalších navazujících výroků. Odkázal na dovolací důvod stanovený
v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden
v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto stanoveného dovolacího důvodu je možné namítat vadnou právní kvalifikaci skutku v tom smyslu, že skutek byl posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Musí však jít o námitky směřující proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud. Není možné namítat, že jsou chybná samotná skutková zjištění, že jsou založena na nesprávném hodnocení důkazů, že dokazování bylo provedeno neúplně nebo že při něm došlo k porušení procesních předpisů apod. Jinak řečeno, v mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat jen p r á v n í vady, ke kterým došlo při posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze namítat s k u t k o v é vady.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák., jehož se dopustil podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4, z něhož vycházel i Městský soud v Praze v napadeném usnesení, v podstatě tím, že plynovým revolverem postřelil poškozeného, jemuž tak způsobil zranění v obličeji a proražení ušního bubínku. Námitky obviněného uvedené v jeho dovolání byly založeny na tom, že z jeho strany šlo o jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. a že tedy šlo o jednání beztrestné. Obviněný však tuto námitku nevztahoval ke skutkovému stavu zjištěnému soudy a naopak se domáhal jeho změny, která by umožnila jiné právní posouzení. Soudy totiž výslovně zjistily, že poškozený na obviněného neútočil a že žádný jeho útok přímo ani nehrozil, a toto zjištění vyjádřily v odůvodněních svých rozhodnutí. Podrobně rozvedené námitky obviněného, podle něhož šlo o nutnou obranu, byly v podstatě jen polemikou s uvedeným zjištěním obou soudů, s tím, jak soudy ve vztahu k otázce existence či neexistence útoku postupovaly při dokazování, a s tím, jak v tomto ohledu hodnotily důkazy.
Z toho je zřejmé, že námitky obviněného byly pojaty jako námitky s k u t k o v é , které však dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec