ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.339.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 339/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2003 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 11 To 439/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 41/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 11 To 439/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu
v Pardubicích ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 41/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta a podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době v nejkratší možné lhůtě podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři léta. Podle §228 odst. 1
tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené J. F. škodu ve výši 10.567,40 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný v dovolání uvedl, že je podává v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně hodnotily důkazy, jež byly významné pro závěr
o spoluzavinění poškozeného a o snížené viditelnosti v době činu. Domáhal se především přezkoumání výroku o trestu, poněvadž při jeho ukládání nebyly podle něj vzaty v úvahu všechny rozhodné okolnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. P. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné či neúplné dokazování, nesprávnost hodnocení jednotlivých důkazů, nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky obviněného se netýkaly právního posouzení skutku zjištěného soudem. Směřovaly proti způsobu, jakým byly vyhodnoceny důkazy, které měly být významné pro závěr o spoluzavinění poškozeného a o snížené viditelnosti v době činu, a týkaly se především přiměřenosti trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem soudu prvního stupně. Byl-li obviněným zpochybňován způsob hodnocení důkazů v otázkách spoluzavinění poškozeného a viditelnosti v době činu, je evidentní, že námitky mají povahu vad skutkových, které však nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že při úvahách o druhu trestu a jeho výměře nebyly dostatečně vzaty v úvahu spoluzavinění poškozeného a snížená viditelnost v době činu jakožto okolnosti snižující míru jeho zavinění. Námitky tohoto charakteru však nelze úspěšně uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výroku o trestu se týká zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen druh trestu, který zákon připouští, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu
k druhu a výměře trestu vytýkat nelze; nelze tedy ani namítat, že stanovení druhu trestu a jeho výměry bylo výsledkem nesprávného vyhodnocení hledisek určujících míru jeho zavinění a ve svých důsledcích též stupeň nebezpečnosti činu pro společnost
(§3 odst. 4 tr. zák.), jak v podstatě učinil dovolatel.
Ačkoli tedy obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny
v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková