ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.351.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 351/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 3. 2003 o dovolání obviněného K. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 9 To 357/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 55/96 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 9 To 357/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 8. 1998, sp. zn. 2 T 55/96. Své dovolání označil jako dovolání podané z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Toto ustanovení se však na posuzovaný případ zjevně nevztahuje, protože upravuje dovolací důvod ve vztahu k usnesení, jímž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání. Z toho, že obviněný zároveň uvedl, že dovolání podává proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, však lze usuzovat, že ve skutečnosti měl na mysli důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soud vyvodil nesprávné právní závěry z provedených důkazů, a v podrobnostech rozvedl, že podle jeho názoru žádný z provedených důkazů kromě výpovědi poškozené proti němu nesvědčil, přičemž poukázal na důvody, pro které považuje svědeckou výpověď poškozené za nevěrohodnou. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávné hodnocení důkazů apod. Nesprávné právní posouzení znamená, že soud pochybil v té části svého rozhodování, v níž skutkový stav, který zjistil, subsumoval pod ustanovení h m o t n é h o práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pokud obviněný v dovolání namítal, že soud z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní závěry, nevytýkal tím nesprávné právní posouzení skutku, protože z důkazů soud nevyvozuje žádné právní závěry, nýbrž skutková zjištění. Předmětem právního posouzení jsou teprve skutková zjištění, avšak jejich změny se nelze dovoláním domáhat. Obviněný neuplatnil žádnou p r á v n í námitku, pokud jde o právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, a v celém rozsahu založil své dovolání na s k u t k o v ý c h námitkách, jimiž se snažil zvrátit skutková zjištění, která byla předmětem právního posouzení. To znamená, že jiné právní posouzení obviněný spojoval s jiným skutkovým stavem, než z jakého vycházel soud. Tímto pojetím dovolání se ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které tento dovolací důvod obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec