ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.353.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 353/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 3. 2003 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, č. j. 9 To 207/2002-251, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 145/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002, č. j. 9 To 207/2002-251, napadl obviněný J. K. dovoláním. Tímto usnesením bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 4. 2002,
č. j. 16 T 145/2001-220, jímž byl obviněný pod bodem I) napadeného rozsudku uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2
tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák.; pod bodem II) napadeného rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §29a odst. 2 písm. c)
tr. zák. /správně má být uveden §39a odst. 2 písm. c) tr. zák./ zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří let. Dále pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §„265b), g)
tr. ř.“ /zřejmě se však jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř./. Tvrdí, že jeho předchozí výpovědi jsou pravdivé a ničeho se nedopustil. Ačkoliv ve věci byl vypracován znalecký posudek, uvedl, že v důsledku absence ovládací a vědomostní složky svého jednání nemohl rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost. Ve zbývající části obviněný polemizuje se skutkovými zjištěními. Na výzvu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. obviněný doplnil, že dovolání podává proti výroku o vině i o trestu, a domáhá se zrušení „výroků soudů (jak obvodního, tak městského), nebo alespoň navrácení celé kauzy k novému došetření“.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby pro případ, že by obviněný neodstranil nedostatky podaného dovolání, bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. V případě, že uvedený nedostatek bude dovolatelem odstraněn, je zřejmé, že dovolatel uplatnil dovolací důvod pouze formálně, neboť zpochybňuje dovoláním neovlivnitelný skutkový stav věci. Jeho výtky k prokázané výši při vloupání způsobené škody, jakož i k průkaznosti jeho fyzického útoku vůči zakročujícímu policistovi a konečně i k závěrům znaleckého dokazování z oboru soudního lékařství, odvětví psychiatrie jako podkladu pro závěr o jeho příčetnosti, je třeba hodnotit jako prosazení vlastních a z jeho pohledu příznivějších skutkových zjištění na úrovni dovolacího soudu. Za této situace státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, zastoupenou obhájcem (§265d odst. 2
tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, a to v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Je třeba uvést, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda skutek byl nesprávně právně posouzen nebo zda skutek je založen na jiném nesprávném hmotně právním posouzení pak bude zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady právní; nelze ale již namítat vady skutkové, např. vadné hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel dovolání o námitky, které vytýkají soudům především nesprávné hodnocení důkazů v intencích uplatněné obhajoby s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit jeho následnou právní kvalifikaci; je tedy zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. Stručně lze v tomto směru poukázat na tato tvrzení obviněného: „… žádnou škodu jsem nezpůsobil, tím méně policistovi, kterého jsem vůbec nenapadl …“, „… nebylo prokázáno, že bych rozbil skleněnou výplň dne 26. 6. 2001 a taktéž, že bych rozbil skleněnou výplň dne 7. 7. 2001 a způsobil nějakou škodu.“ Pokud obviněný napadá znalecký posudek z oboru soudního lékařství,
i v tomto případě je třeba uvést, že tak činí v takových souvislostech, které nejsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní.
Za této situace nezbývá Nejvyššímu soudu nic jiného než konstatovat, že po obsahové stránce dovolání obviněného citovaný dovolací důvod nenaplnilo, když Nejvyšší soud neshledal, že by obviněný v dovolání vytýkal takové vady, které by bylo možné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout.
Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann