Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.03.2003, sp. zn. 7 Tdo 370/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.370.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.370.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 370/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 3. 2003 o dovolání obviněného P. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 8 To 434/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 79/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Obviněný P. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 8 To 434/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 1 T 79/2001. Dovolání podal obviněný do výroku o vině, kdy odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že se městský soud ve svém rozhodnutí správně nevypořádal se všemi důvody, pro které podával odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k uvedené skutečnosti poukázal na to, že „odůvodnění odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně“ je také součástí podaného dovolání. Dále vytkl Městskému soudu v Praze, že skutková zjištění soudu prvního stupně hodnotil jako správná a úplná, odpovídající výsledkům provedeného dokazování, když podle jeho názoru (obviněného) jsou uvedené úvahy nesprávné, neboť soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a svůj rozsudek vybudoval na základě domněnek, které nemají oporu v provedeném dokazování. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, zastoupenou obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutno především posoudit, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno v rámci tohoto dovolacího důvodu namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudem, v tom smyslu, že skutek nemá znaky trestného činu vůbec nebo má znaky jiného trestného činu, než jakým byl obviněný uznán vinným. Není však možno v rámci dovolání namítat, že soud zjistil skutek nesprávně, že hodnotil důkazy vadně, event. neprovedl dokazování v intencích návrhů obhajoby apod. V dovolacím řízení je tedy Nejvyšší soud povinen vycházet z již konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Z uvedeného tedy plyne, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají jen námitky právní, nikoli námitky skutkové. V podaném dovolání však obviněný v celém rozsahu uplatnil výhradně námitky skutkové. Tyto námitky jednak směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z provedených důkazů dovodily. Obviněný především zpochybňuje zjištěný skutkový stav, když poukazuje na to, že v řízení, které předcházelo vydání rozsudku soudem prvního stupně „nebyly provedeny důkazy, resp. z provedeného dokazování v žádném případě nevyplývalo to, co konstatuje ve svém rozhodnutí jak soud prvního stupně, tak i Městský soud v Praze“. Že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů je patrno i z té části dovolání, kde poukazuje na to, že se Městský soud v Praze nevypořádal se všemi důvody, pro které odvolání podával, a námitky uplatněné v odvolání považuje za součást podaného dovolání. Z těchto námitek však opětovně plynou výhrady obviněného ohledně skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Uplatněná námitka obviněného „že se o nic nepokoušel ani vyrobit ani distribuovat“ není námitkou právní, ale námitkou skutkovou, která je spojena se snahou obviněného docílit změny skutkových zjištění. Z obsahu podaného dovolání tedy vyplývá, že dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně, neboť jednotlivé námitky v dovolání uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože mají původ výlučně ve skutkovém zjištění. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. března 2003 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2003
Spisová značka:7 Tdo 370/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.370.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19