ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.385.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 385/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2003 o dovolání obviněného J. O. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 4 To 480/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 19/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. O. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 4 To 480/2002, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 7. 2002, č. j. 5 T 19/2000-205, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že se obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Pro výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 4. 1999, č. j. 4 T 254/99-57, který byl obviněnému doručen dne 29. 9. 1999, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný v podaném dovolání uvedl, že je podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V podaném dovolání namítl, že nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem, neboť je zřejmé, že subjektivní stránka kryje pouze vůli obviněného vytrhnout kabelku poškozené a tudíž není v jeho případě naplněna skutková podstata trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ale je naplněna pouze subjektivní stránka trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a aby podle §265l odst. 1. tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, zastoupenou obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutno především zkoumat, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z výše uvedené citace zákona plyne, že v rámci uvedeného dovolacího důvodu lze namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudem, v tom smyslu, že skutek nemá znaky trestného činu vůbec nebo má znaky jiného trestného činu, než jakým byl obviněný uznán vinným. V rámci dovolání není však možno namítat, že soud zjistil skutek nesprávně, že hodnotil vadně důkazy, event. že neprovedl dokazování v intencích návrhu obhajoby apod.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. jako zjevně neopodstatněné, neboť obviněný namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu loupeže, což však již bylo předmětem odvolacího řízení a soudy se s touto otázkou náležitým způsobem vypořádaly.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný jednak nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem, k tomu je však možno uvést, že uvedená námitka by nenaplňovala žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., jednak uplatnil námitku, že v dané věci z popisu skutku plyne, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu loupeže a jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako trestný čin krádeže. Tuto část uplatněnou v dovolání lze považovat za relevantní dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. „Násilím“ ve smyslu §234 tr. zák. se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Násilí je prostředkem ke zmocnění se cizí věci a předchází tedy zmocnění se této věci. „Zmocněním“ ve smyslu §234 tr. zák. se rozumí, že si pachatel zjedná možnost nakládat s věcí s vyloučením toho, kdo ji měl dosud ve své moci. Z popisu skutku vyplývá, že úmysl obviněného nesměřoval pouze k vytrhnutí kabelky z ruky obviněné (bez použití násilí – ve snaze docílit kvalifikace svého jednání podle pro obviněného příznivějšího ustanovení trestního zákona), jak uvádí obviněný ve svém dovolání (a uváděl také v rámci řádného opravného prostředku), ale směřoval k násilnému jednání a překonání odporu poškozené a tomu, aby se věci zmocnil. Shora uvedené skutečnosti vyplývají ze zjištění, že poté co se obviněnému nepodařilo poškozené kabelku z ruky vytrhnout, obviněný se s ní o kabelku ve snaze se jí zmocnit přetahoval, až ji poškozená po svém pádu na zem v důsledku přetahování o ni upustila. Obviněný se tak zmocnil kabelky s finanční hotovostí ve výši 5.000,- Kč. Skutková zjištění, která jsou součástí skutkové věty byla pak podrobně rozvedena v napadeném rozsudku soudu druhého stupně, kde odvolací soud k naplnění znaků trestného činu loupeže podle §234 tr. zák. na základě provedených důkazů shrnul, že „způsob, jakým se kabelky poškozené obviněný zmocnil, byl spolehlivě zjištěn a provedenými důkazy prokázán, nejsou o něm žádné pochybnosti a naplňuje znak násilí ve smyslu tr. zákona. Poškozená se bránila tak, že pustila hůl, aby mohla kabelku sevřít oběma rukama, obviněný tak musel vyvinout větší sílu než původně předpokládal, aby odpor poškozené, a lhostejno, že slabý, překonal a po přetahování se kabelky zmocnil. Intenzita násilí není podstatná pro naplnění tohoto základního znaku skutkové podstaty trestného činu loupeže, stačí i velmi malá. Obviněný ostatně zcela prokazatelně kalkuloval s věkem i zdravotním handicapem poškozené“.
Shora uvedené závěry jsou také plně v souladu s judikaturou publikovanou k trestnému činu loupeže. V této souvislosti je možno odkázat např. na rozhodnutí R 31/1971 – II. sbírka rozh. trest., podle něj k naplnění znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. stačí, užije-li pachatel násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, i když je jejich intenzita jakkoli malá, v úmyslu zmocnit se cizí věci. Ani výjimečně malá intenzita násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí není důvodem pro posouzení skutku pachatele jako jiného trestného činu než trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., či R 19/1972 sbírky rozh. trest. (věta druhá) – za násilí ve smyslu §234 odst. 1 tr. zák. by bylo třeba považovat takové počínání pachatele, při kterém pachatel překonává odpor napadeného, např. tím, že věcí cloumá.
Protože z popisu skutku tak, jak je uveden v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je zřejmé, že právní posouzení skutku odvolacím soudem je správné, neboť skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině a rozvedený v odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jsou námitky obviněného zjevně nedůvodné, a proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann