ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.402.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 402/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. 5. 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. Ch., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 707/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 199/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 3 T 199/2002, byl obviněný uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ve výroku tohoto rozsudku uvedeným. Za to byl podle §155 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 707/2002, bylo odvolání obviněného, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní hodnocení skutku uvedeného pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný v tom, že při hodnocení důkazů soud nepostupoval objektivně a nestranně, jednoznačně preferoval svědectví policistů a nebral v úvahu výpovědi obviněného a jeho manželky. Soud také neprovedl důkazy navrhované obhajobou, které mohly přispět k objektivizaci zákroku policie a k nestrannému hodnocení důkazů. Namítá rovněž, že i mezi výpověďmi policistů jsou rozpory a nevyjasněné skutečnosti, které nebyly soudy nestranně posouzeny a vyhodnoceny. Nesprávné právní posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný v tom, že při hodnocení důkazů soud rozhodl v jeho neprospěch na základě jednostranné výpovědi poškozeného, přičemž poukazuje v podrobnostech na výpovědi dalších svědků, které podle jeho názoru zpochybňují možnost vzniku zranění poškozeného v dané době v předmětném bytě. Jednostranným posuzováním důkazů, že tak nebyl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti a byly porušeny zásady presumpce neviny a volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 2 a 6 tr. ř. Obviněný soudům obou stupňů také vytýká, že se zejména ohledně výroku o vině pod bodem 2) dostatečně nezabývaly naplněním subjektivní stránky trestného činu a rozhodly v jeho neprospěch pouze na základě nevěrohodných výpovědí poškozeného. Pokud by však při hodnocení výpovědí postupovaly objektivně, respektovaly zásadu presumpce neviny a v pochybnostech rozhodly v jeho prospěch, nemohly dospět k závěru o existenci zavinění z hlediska jeho trestní odpovědnosti. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že bylo sice formálně podáno z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti ale námitky směřují proti správnosti hodnocení důkazů a tím proti soudem učiněným skutkovým zjištěním. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy namítat, že soudem zjištěný skutek nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu jímž byl obviněný uznán vinným a jedná se o trestný čin jiný nebo daný skutek není vůbec trestným činem. Nelze proto namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, že soud nesprávně hodnotil důkazy, neprovedl navržené důkazy, že vycházel z výpovědi poškozeného a nikoli obviněného, atp. Skutek, tak jak byl soudy zjištěn, je v dovolacím řízení nenapadnutelný a dovolací soud jej posuzuje pouze z hlediska, zda daná skutková zjištění naplňují všechny znaky daného trestného činu. Směřují-li námitky dovolatele nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti správnosti skutkových zjištění samotných, jde o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Tak je tomu i v tomto případě. Obviněný sice formálně uplatnil způsobilý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky ale v celém rozsahu napadají výhradně hodnocení důkazů soudem, neprovedení navržených důkazů, věrohodnost jednotlivých výpovědí a tím, v konečném důsledku zpochybňují správnost zjištěného skutkového stavu. To platí i o námitce o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, kde není namítáno, že daná skutková zjištění neumožňují závěr o zavinění obviněného ale, že o zavinění bylo rozhodnuto na základě nevěrohodných výpovědí a nesprávného hodnocení důkazů. Jinými slovy, pokud by soudy vycházely nikoli z výpovědi poškozeného, ale z výpovědi obviněného a jinak hodnotily důkazy, nemohly by dospět k závěru o existenci zavinění, ani k závěru o trestní odpovědnosti obviněného. Takovéto námitky ale uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš