Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.04.2003, sp. zn. 7 Tdo 435/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.435.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.435.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 435/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2003 o dovolání obviněného K. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, č. j. 6 To 414/2002-185, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 149/2000, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, č. j. 6 To 414/2002-185, bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2002, č. j. 37 T 149/2000-165. Tímto rozsudkem byl obviněný K. M. uznán vinným pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle §250a odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3, §54 odst. 1 tr. zák. uložen samostatný peněžitý trest ve výměře 4.000,- (čtyřitisíce) Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho týdne. Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Za dovolací důvod obviněný označil §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku o vině nesprávné, neboť nemá oporu v provedeném dokazování, za nesprávné považuje i rozhodnutí odvolacího soudu, protože tento soud se prakticky se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Obviněný je přesvědčen, že logické konstrukce soudu jsou v některých částech odůvodnění jen stěží přezkoumatelné. Výsledky provedeného dokazování totiž podle něj svědčí spíše pro závěr, že ke spáchání trestného činu nedošlo a jednání, které lze obviněnému přičítat, není trestným činem. Dovodil, že pro zamítnutí jeho odvolání nebyly důvody, protože v dosavadním trestním řízení se podle jeho názoru nepodařilo prokázat, že by došlo ke spáchání trestného činu, který je mu kladen za vinu, existují důvodné pochybnosti o jeho vině, které odvolací soud nevzal v úvahu. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a obviněného obžaloby v plném rozsahu zprostil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., neboť v tomto případě po obsahové stránce nelze námitky obviněného pod uvedený dovolací důvod podřadit. Ostatně argumentace uvedená v dovolání je pouze opakováním téhož, co již obviněný uvedl ve svém řádném opravném prostředku. Z tohoto pohledu je třeba si uvědomit, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pokládá za vhodné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě navzájem obsahově odlišné varianty, pro které lze dovolání úspěšně uplatnit. Jeho první alternativa doslova zní „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …“. Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno. V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 tr. ř.) neuvádí. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se správností a dostatečností řízení provedeného soudem prvního stupně a s jeho skutkovými zjištěními a na ně navazujícím právním hodnocením. Ve skutečnosti tak není prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítáno nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost jeho závěrů učiněných na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. však nelze napadat (resp. namítat), že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.). Druhá z allernativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může dovolatel namítat prostřednictvím rozhodnutí soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvostupňového. To však obviněný neučinil, neboť v tomto směru žádný dovolací důvod neuplatnil. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá ve výtkách obviněného vůči nedostatečnosti provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení skutku (zejména ohledně okolností významných pro posouzení naplnění obligatorních znaků účastenství k trestnému činu). Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející musel přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/16/2003
Spisová značka:7 Tdo 435/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.435.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19