ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.450.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 450/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 4. 2003 o dovolání obviněného P. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2002, č. j. 4 To 520/2002-108, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 949/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Z. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2002, č. j. 4 To 520/2002?108, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 12. 2001, č. j. 4 T 949/98-85. Citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., který spáchal v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 3. 2001, č. j. 7 T 1173/99-116, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dovolání obviněný podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném opravném prostředku zdůraznil, že především nesouhlasí s tím, jak byl skutek zjištěn. Obviněný popírá, že by proti poškozené vedl fyzický útok, jemuž by předcházel slovní konflikt, dále vysvětluje, proč bar navštívil a podává vlastní verzi mechanismu vzniku zranění poškozené. Na svoji obhajobu uvedl, že jeho jednání směřovalo toliko k tomu, aby bránil svoji tělesnou integritu. Pokud odvracel útok, který proti němu směřoval, činil tak z toho důvodu, aby zabránil poškození svého zdraví. Z důvodů výše uvedených je obviněný přesvědčen, že provedeným dokazováním mu nebylo jednoznačně prokázáno, že by jednal s úmyslem způsobit poškozené ublížení na zdraví, zvláště, když soudy odmítly ohledně mechanismu vzniku zranění nechat vypracovat znalecký posudek. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině i o trestu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Uvedl, že z dovolacích námitek obviněného vyplývá, že námitky dovolatele nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, neboť dovolatel pouze prosazuje svoji skutkovou verzi průběhu incidentu, ke kterému došlo mezi ním a poškozenou, přičemž tato verze je podstatně odlišná od skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě, ze kterých soudy při svém rozhodování vycházely. Obviněný se tak domáhá podle názoru státního zástupce jiného hodnocení důkazů a navíc požaduje doplnění dokazování znaleckým posudkem. Podle státního zástupce se jedná výlučně o námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod, který je z pohledu citovaného ustanovení právně relevantní, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestli rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je určen především k nápravě takových právních vad, které spočívají v tom, že provedená kvalifikace skutku neodpovídá tomu, jak byl skutek v předcházejícím řízení soudy zjištěn, vady přitom mohou spočívat jednak v tom, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným; podkladem pro přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu je skutková věta vyjádřená ve výroku o vině napadeného rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu nelze napadat skutková zjištění provedená před soudy nižších instancí, stejně tak nelze nahrazovat jejich činnost v tom směru, že by dovolací soud doplňoval dokazování či prováděl hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že pokud obviněný zpochybňuje skutkové zjištění ve věci, opakuje pouze svoji obhajobu, kterou uplatňoval v průběhu celého trestního řízení. Jedná se především o tvrzení, že trestný čin nespáchal, že dokazování je neúplné, protože mechanismus zranění poškozené by mohl objasnit pouze znalecký posudek, který však vypracován nebyl. Nejvyšší soud je toho názoru, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně však neuvedl žádnou skutečnost, z níž by se dalo jednoznačně dovodit, že jde skutečně o dovolací důvod, který má na mysli citované ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Ani z případné argumentace obviněného, že útoku poškozené byl nucen se bránit a její útok v podstatě odvracel, nelze dovodit, že jde o námitku právní, nýbrž jde o námitku skutkovou, neboť absenci subjektivní stránky obviněný dovozuje z toho, že soudy vycházely ze skutkového zjištění, se kterým se sám neztotožňuje. Lze tedy uzavřít, že dovolání obviněný opřel o námitky, které mají výlučné skutkový charakter a uvedený dovolací důvod nikterak nenaplňují.
S přihlédnutím ke shora uvedenému proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann