ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.452.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 452/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 4. 2003 o dovolání obviněného R. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 3 To 774/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 137/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 3 To 774/2002. Tímto rozsudkem byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 74 T 137/2002, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 4.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden týden. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené I. D. škodu ve výši 2.640,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 27. 2. 2002 ve společném bytě v hádce napadl manželku I. D. tak, že jí přetáhl halenku přes hlavu, cloumal s ní, opakovaně ji odhodil na stěnu a dveře, o které jí také udeřil hlavou, a když se pak začala bránit slzným plynem, uchopil ji pod krkem a začal se s ní o něj přetahovat, přičemž svého jednání zanechal teprve poté, co počala volat o pomoc, a způsobil jí zranění s nutnou dobou léčení nejméně deseti dnů, spočívající v pohmoždění hlavy, v drobných povrchních oděrkách s kruhovitými podkožními krváceními na obou stranách krku více vpravo, s podobnými změnami na zadní straně pravého ramenního kloubu s mírným omezením hybnosti pro bolest a v krevní podlitině na hřbetu levé lopatky.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i na něj navazujícím výrokům o trestu a o náhradě škody. Poukázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se vůči poškozené I. D. trestného činu nedopustil a že popsaný skutek nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Porucha zdraví poškozené podle něj nesplňuje podmínky kvalifikačního znaku „ublížení na zdraví“ podle §221 odst. 1 tr. zák., protože omezení na běžném způsobu života poškozené bylo nepodstatné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. apod.
Ačkoli obviněný v dovolání poukázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Pokud ve shodě s uplatňovanou obhajobou poukázal, že se vůči poškozené I. D. trestného činu nedopustil, čímž zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i krajský soud, opřel dovolání o námitky skutkové. Námitky této povahy však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto k nim Nejvyšší soud nepřihlížel.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda porucha zdraví poškozené je ublížením na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu. Vzhledem k obsahu dovolání obviněného jsou však významná toliko zjištění charakterizující následek trestného činu. Tato zjištění vyjadřují následek, tj. poruchu zdraví poškozené, tak, že jí bylo způsobeno zranění s nutnou dobou léčení nejméně deseti dnů, a to pohmoždění hlavy, drobné povrchní oděrky s kruhovitými podkožními krváceními na obou stranách krku více vpravo, podobné změny na zadní straně pravého ramenního kloubu s mírným omezením hybnosti pro bolest a krevní podlitinu na hřbetu levé lopatky. Takto zjištěná porucha zdraví je ublížením na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák.
Zákonný znak „ublížení na zdraví“ není trestním zákonem definován. V soudní praxi je za ublížení na zdraví pokládán takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechá trvalých následků. Důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví je délka léčení, resp. pracovní neschopnost, není však kritériem jediným, ani rozhodujícím. Při posuzování mají význam zejména takové skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byla narušena, bolestivost zranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření vyžaduje a zda a do jaké míry porucha narušila obvyklý způsob života poškozeného, počítaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Platí, že musí jít o takovou poruchu zdraví, která poškozenému ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti anebo má jiný vliv na obvyklý způsob života, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu. Soudní praxe pokládá za ublížení na zdraví poruchu zdraví poškozeného této povahy trvající po dobu okolo sedmi dnů (k tomu viz např. č. II/1965, č. 16/1986 Sb. rozh. tr.).
Při právním posouzení skutku soudy správně upozornily na povahu zranění poškozené, mechanismus jeho vzniku i jeho následky, jak byly objektivně zjištěny zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval MUDr. J. K. Námitka, že porucha zdraví poškozené není ublížením na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák., poněvadž omezení na běžném způsobu života poškozené bylo nepodstatné, uplatněná v dovolání, byla součástí obhajoby obviněného v řízení před soudem prvního stupně i v odvolání. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly zjištěné zranění poškozené jako ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. Přiléhavě argumentovaly, že i přes slabou intenzitu zraňujícího násilí a nepodstatné omezení na běžném způsobu života poškozené, vykazuje újma na jejím zdraví zákonné znaky ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Uvážlivě bylo přihlédnuto ke způsobu napadení poškozené, k opakovanosti útoků, k lokalizaci zranění, stranou pozornosti soudů nezůstal poznatek o nutné době léčení nejméně deset dnů, poněvadž zranění bylo bolestivé, vyžádalo si lékařské ošetření a též pracovní neschopnost. Závěr, že porucha zdraví poškozené znesnadnila obvyklý způsob jejího života nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu, je tedy zřejmý. Zjištěná porucha zdraví nemohla být proto posouzena toliko jako drobné ublížení na zdraví ve smyslu zákonného znaku přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích (zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů), poněvadž pro ně je typické krátké a zcela přechodné omezení běžného způsobu života postiženého.
Na správnosti právních závěrů soudů nemůže nic změnit dovolací námitka obviněného, že omezení na běžném způsobu života u poškozené bylo nepodstatné. Soudní praxe nevyžaduje, aby v případě ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. byl obvyklý způsob života poškozeného narušen zrovna podstatně. Právní závěr o ublížení na zdraví je komplexním zhodnocením všech relevantních kritérií určujících povahu narušení obvyklého způsobu života poškozeného, přičemž zpravidla postačuje, aby obvyklý způsob života byl znesnadněn, a to nikoli jen po zcela přechodnou dobu. Citelná či podstatná újma v obvyklém způsobu života je spojována s těžkou újmou na zdraví (§89 odst. 7 tr. zák.). Rozdíl mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou na zdraví záleží právě v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života. O to však v posuzovaném případě nejde a zjištěná porucha zdraví poškozené znaky ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. evidentně vykazuje.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková