ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.468.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 468/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 4. 2003 o dovolání obviněného Ing. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 To 112/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 18/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 54 T 18/2001, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným na zkušební dobu stanovenou podle §60a odst. 2 tr. zák. na tři roky a podle §60a odst. 3 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na tři roky. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti T., a. s., se sídlem R., T. 34, škodu ve výši 1.044.891,70 Kč.
Z podnětu odvolání obviněného byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 To 112/2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zčásti zrušen ve výroku o náhradě škody a znovu bylo rozhodnuto tak, že podle §265 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost T., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle zjištění krajského soudu se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti H., spol. s r. o., uzavřel dne 25. 1. 1996 s obchodní společností T., a. s., smlouvu o provozování konsignačního skladu, na jejímž podkladě obchodní společnost H., spol. s r. o. přebírala a spravovala zboží (nábytek), dodané obchodní společností T., a. s., a určené k další prodejní distribuci, a v období od května 1996 do prosince 1996 v rozporu se smyslem smluvního ujednání, jak vyplývá zejména z článku 3. 4. této smlouvy, podle něhož zboží z konsignačního skladu zůstává majetkem společnosti T., a. s., až do jeho úplného zaplacení, finanční prostředky získané úhradou kupní ceny při prodeji tohoto zboží a následně fakturované obchodní společností T., a. s., řádně neodvedl vlastníku zboží obchodní společnosti T., a. s., a použil je na úhradu jiných závazků a potřeb obchodní společnosti H., spol. s r. o., čímž způsobil obchodní společnosti T., a. s., škodu v celkové výši 1.074.479,30 Kč.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nepochopily správně podstatu věci, poněvadž zboží dodané na podkladě dodacích listů obchodní společnosti T., a. s., bylo fakticky i účetně majetkem obchodní společnosti H., spol. s r. o., a jako majetek této obchodní společnosti bylo též zákazníkovi prodáno. Zdůraznil, že jeho trestní odpovědnost za trestný čin zpronevěry tržeb je vyloučena, protože zboží prodávala obchodní společnost H., spol. s r. o., svým jménem a na svůj účet a tržby za prodej zboží jí tudíž nebyly svěřeny a nebyly svěřeny ani jemu. Poukázal též na nesprávné závěry ve vztahu k výši škody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil ve výroku, jímž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i ve výroku o trestu nezměněn, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby jej sám obžaloby zprostil.
Nejvyšší soud poznamenává, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný „pro stručnost odkázal“ na závěrečnou řeč obhájce ze dne 18. 4. 2002 a obsah jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Relevantně uplatněné dovolací námitky jsou pouze takové námitky, o něž se opírá tvrzení určitého dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a které musí být proto v konkrétní podobě uvedeny právě v dovolání. Námitky, uplatněné v jiných opravných prostředcích a jiných stadiích řízení bez návaznosti na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b tr. ř., nelze považovat za námitky významné pro rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný Ing. J. H. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. Pokud vytkl, že soudy obou stupňů nepochopily správně podstatu věci, a uplatnil konkrétní argumenty, jimiž chtěl doložit, že oproti skutkovým zjištěním soudů bylo zboží fakticky i účetně zařazeno do majetku obchodní společnosti H., spol. s r. o., jejímž byl jednatelem a jediným společníkem, a že bylo též jako majetek této obchodní společnosti prodáváno, sám označuje tyto výhrady jako výhrady uplatněné „ze skutkového hlediska“. Evidentně jde o námitky skutkové, jejichž podstatou je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Shodně je třeba uzavřít i stran výtek ve vztahu ke zjištění výše škody. Podstatou této výtky je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními a i zde je uplatněna námitka skutková, nikoliv právní. Jako námitku právní však nelze označit ani námitku, jíž obviněný zpochybnil právní posouzení skutku. Uvedl, že nemohl být uznán vinným trestným činem zpronevěry, poněvadž zboží, které bylo fakticky i účetně majetkem obchodní společnosti H., spol. s r. o., prodávala tato obchodní společnost svým jménem a na svůj účet. Tržby za prodej tohoto zboží nebyly proto podle něj věcí svěřenou ani této obchodní společnosti, ani jemu. Je zřejmé, že obviněný uplatněnými námitkami primárně zpochybnil správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, který jeho jednání charakterizoval tak, že pro potřeby obchodní společnosti H., spol. s r. o., použil peněžní prostředky v celkové částce 1.074.479,30 Kč, získané úhradou kupní ceny zboží, které obchodní společnost H., spol. s r.o., k další prodejní distribuci pouze přebírala a spravovala (nebylo jejím majetkem), přičemž zboží podle smluvního ujednání mezi společností H., spol. s r. o., a společností T., a. s., zůstávalo až do úplného zaplacení majetkem společnosti T., a. s. Jednání, jehož právní posouzení obviněný zpochybnil, nekoresponduje se skutkem zjištěným soudem prvního stupně. Obviněný se domáhal změny skutkových zjištění a následně ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se trestného činu zpronevěry nedopustil. Ve vztahu ke skutku, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, žádné konkrétní námitky právní povahy neuplatnil. I v tomto případě mají proto vytýkané vady povahu vad výlučně skutkových.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil skutkové námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková