ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.479.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 479/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 4. 2003 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 1 To 30/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 17/2001 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 1 To 30/02, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání obviněného J. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 49 T 17/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. l, 3 písm. b) tr. zák. a výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání stanovený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadené usnesení a předcházející řízení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku v tom smyslu, že obviněný byl uznán vinným nějakým trestným činem, ačkoli skutek zjištěný soudem nevykazuje znaky tohoto trestného činu. Podstatou dovolacího důvodu je to, že se jedná o právní posouzení skutku, jak ho zjistil soud. Právním posouzením skutku jako hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodování soudu, kdy soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V tomto smyslu obviněný v dovolání žádné námitky neuplatnil.
Obviněný opřel dovolání, pokud směřovalo proti výroku o vině, v celém rozsahu o námitky, jimiž napadal správnost skutkových zjištění soudů, dále to, jak soudy hodnotily důkazy, a konečně i to, že některé důkazy neprovedly.
Obviněný R. K. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. l, 3 písm. b) tr. zák. Takto byl posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný René Krejsa od září 1999 do poloviny roku 2000 minimálně v deseti případech prodal B. S. drogu metamfetamin (pervitin) a že koncem prosince 2000 minimálně ve dvou případech zprostředkoval prodej této drogy T. M. Obviněný popíral, že by se uvedeného jednání dopustil, a v dovolání namítal, že soudy nesprávně vycházely z výpovědí svědků B. S. a T. M., že tyto výpovědi byly nevěrohodné, že jimi nebyla jeho obhajoba vyvrácena a že soudy rozhodly v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., neboť nesprávnost právního posouzení skutku nevztahoval ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudy, ale k jinému skutkovému stavu. Podstatou jeho dovolání byla snaha dosáhnout změny skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. To však nekoresponduje s uvedeným zákonným dovolacím důvodem, neboť v jeho rámci nelze vytýkat porušení procesních předpisů, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, jimiž jsou zpochybňována skutková zjištění soudu, způsob hodnocení důkazů, úplnost provedeného dokazování, postup při provádění důkazů apod.
Pokud dovolání obviněného směřovalo proti výroku o trestu, bylo rovněž založeno na námitce stojící mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy porušily ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. (tzv. zákaz dvojího přičítání), neboť při úvahách o trestu braly v úvahu i to, že „předmětná trestná činnost je trestnou činností související s distribucí drog“, přičemž jde zároveň o jeden ze zákonných znaků trestného činu. Obviněnému byl podle §187 odst. 3 tr. zák., tedy v rámci sazby odnětí svobody od osmi do dvanácti let, uložen trest odnětí svobody na osm let. Proti výroku o trestu lze dovolání zásadně podat jen na podkladě důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. h) tr. ř., to znamená proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z tohoto důvodu však obviněný dovolání nepodal.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec