ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.482.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 482/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 4. 2003 o dovolání obviněného K. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11 2002, sp. zn. 7 To 419/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 274/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 419/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 3 T 274/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky a šest měsíců.
Obviněný v dovolání podaném v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, poněvadž se soudy náležitě nezabývaly otázkou naplnění všech znaků skutkové podstaty trestných činů. Uvedl, že se trestných činů nedopustil a že výpovědi svědkyň, na jejichž základě bylo rozhodnuto o jeho vině, jsou nevěrohodné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě zrušil a aby Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný K. T. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Znojmě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil v podstatě tím, že po přesně nezjištěné období od roku 1991 do roku 1996 v přesně nezjištěném počtu případů pohlavně zneužíval nezletilou dceru své již bývalé manželky L. B. tak, že ji osahával na celém těle, líbal ji na přirození a požadoval po ní, aby mu třela a líbala jeho pohlavní úd, ač věděl, že nedovršila patnáctého roku věku, a jako manžel matky nezletilé se měl podílet na její výchově a nezletilá jej jako otce respektovala. Trestných činů vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dvou případech přes odpor poškozené J. S., žákyně zvláštní školy, jí rozepnul zip na kalhotách, vsunul jí ruku za kalhotky a prstem jí vnikl do přirození, poté si rozepnul poklopec u kalhot a vytáhl si přirození a nutil poškozenou, aby se na něj dívala. Obviněný namítl, že se popsaných skutků nedopustil, a zpochybnil způsob hodnocení důkazů, o které soud opřel svůj závěr o vině. Uvedl, že výpovědi svědkyň – poškozených L. B., J. S. i svědkyně B. T., bývalé manželky, jsou nevěrohodné a jsou v rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie, který byl na něj vypracován. Je evidentní, že své dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a teprve ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se trestných činů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které obviněný napadenému usnesení a přecházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, nikoliv právních.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková