ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.509.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 509/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného MUDr. A. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 8 To 450/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 96/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. A. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. A. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 8 To 450/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 2 T 96/2002. Z obsahu dovolání je patrno, že ho obviněný podal v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli znaky tohoto trestného činu nevykazuje a správně jde o jiný trestný čin nebo nejde vůbec o trestný čin. Naznačené námitky se musí vztahovat ke skutku, jak ho zjistil soud. Pokud je podstatou dovolacího důvodu nesprávné právní posouzení skutku jako hmotně právní posouzení, pak to znamená, že soudu lze vytýkat pochybení v té části jeho rozhodovací činnosti, při které svá skutková zjištění podřadil pod nějaká ustanovení h m o t n é h o práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Uvažovaný dovolací důvod nezahrnuje námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů soudem, proti postupu soudu při provádění důkazů, proti neúplnosti provedených důkazů apod. Tato část činnosti soudu spočívá v aplikaci p r o c e s n í c h ustanovení, zejména v aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.
V posuzovaném případě obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky proti správnosti právního posouzení skutku zjištěného soudem. Jeho dovolání naopak směřovalo proti tomu, jak byl skutkový stav zjištěn. Podstatou dovolání obviněného bylo jeho tvrzení, že se nedopustil jednání, jímž byl uznán vinným, a v návaznosti na to obviněný soudům vytkl to, jak hodnotily provedené důkazy, jak se vypořádaly s rozpory mezi nimi a jaká zjištění z důkazů vyvodily. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože neuplatnil žádné p r á v n í námitky ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudy, nýbrž jen s k u t k o v é námitky, jimiž se snažil zvrátit skutková zjištění soudů. Právní závěr, že se nedopustil trestného činu, obviněný nespojoval se skutkovým stavem, jak ho zjistily soudy, ale s jiným skutkovým stavem, jehož zjištění chtěl dovoláním primárně dosáhnout, s tím, že teprve od jinak zjištěného skutkového stavu by se odvíjelo i jiné hmotně právní posouzení.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný, jehož jednání bylo posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., namítal, že z jeho strany šlo o nutnou obranu. Podmínkou nutné obrany podle §13 tr. zák. je mimo jiné to, že ten, kdo jedná v nutné obraně, odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Oba soudy vyšly v tomto ohledu ze skutkového zjištění, že osoba, proti které směřovalo jednání obviněného, se sama nedopustila žádného jednání, které by bylo možné považovat za útok. Podstatou námitky o nutné obraně byla polemika obviněného s tímto zjištěním a obviněný se i touto částí dovolání v podstatě domáhal jen změny skutkových zjištění soudů.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného bez toho, že by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec