ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.510.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 510/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. května 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 8 To 400/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 8 To 400/2002, bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, které podal proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 3 T 54/2002.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že v popisu skutku schází okolnosti svědčící o jeho úmyslu ve smyslu §234 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným, ale popis skutkových okolností odpovídá tomu, že byl spáchán trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák., když si obviněný přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, když i telefon vydala poškozená dobrovolně a teprve poté ji obviněný udeřil rukou do obličeje. Namítá proto, že v popisu skutku nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že se zmocnil telefonu poté co použil proti poškozené násilí a jeho úmysl směřoval pouze k tomu, aby ji zabránil v přivolání policie a když poškozená telefon dobrovolně vydala, tak ji následně udeřil rukou do obličeje. Navrhl, aby napadené usnesení i všechna na něj navazující rozhodnutí byla zrušena a věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný již v momentě kdy násilím po vyražení skleněné výplně dveří vnikl do domu poškozené, naplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže, neboť poškozená si byla evidentně vědoma fyzické převahy útočníků a z obavy před dalším násilným jednáním, kromě snahy přivolat mobilním telefonem policii, žádný odpor neprojevovala. Zda ji obviněný udeřil do obličeje, předtím nebo poté, co mu vydala mobilní telefon, není směrodatné, když důležité je celé jeho jednání popsané ve skutkové větě rozsudku, kdy znak násilí se projevil opakovaně a byl tedy naplněn. Navrhl proto, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotě právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze proto toliko namítat, že daný skutek byl nesprávně právně posouzen jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, anebo jednání ve skutku uvedené není vůbec trestné. V žádném případě nelze proto namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak než bylo soudem zjištěno, atp. Takovéto námitky totiž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.
Tak je tomu i v případě tohoto dovolání. Obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v odůvodnění dovolání uvádí, že v popisu skutku schází popis skutkových okolností svědčících o loupežném úmyslu a jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Tento jeho závěr o nesprávném právním posouzení a o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však jednoznačně opírá o skutkovou a nikoli právní námitku, že „poškozená i telefon vydala dobrovolně a teprve poté ji udeřil rukou do obličeje“. Obviněný tak zpochybňuje jednoznačné skutkové zjištění soudu I. stupně potvrzené soudem odvolacím, že „... fyzicky napadl poškozenou ... úderem rukou do obličeje v době, kdy chtěla mobilním telefonem přivolat pomoc, tento mobilní telefon ji sebral z ruky ...“. Konečně i z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je naprosto zřejmé, že tento soud po skutkové stránce dospěl k zjištění, že obviněný poškozenou udeřil rukou do obličeje a mobilní telefon ji sebral až poté, co mu na výzvu odmítla telefon vydat.
Protože námitky obviněného uvedené v dovolání nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš