ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.55.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 55/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 1. 2003 o dovolání obviněného E. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 7 To 120/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 35/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 7 To 120/02. Tímto usnesením bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 2 T 35/2002.
Obviněný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu,
z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s návrhem, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden
v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Tento dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem, a to v tom smyslu, že tento skutek byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nešlo o trestný čin vůbec nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Podstatné je, že dovolání musí směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, a nikoli proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů, proti postupu soudu při provádění důkazů apod. V mezích uvažovaného dovolacího důvodu jsou tedy jen p r á v n í námitky, zatímco skutkové námitky do tohoto dovolacího důvodu nespadají.
V posuzovaném případě obviněný založil své dovolání na tvrzení, že se nedopustil skutku, pro který byl uznán vinným. V podrobnostech pak obviněný rozvedl jednotlivé námitky proti tomu, jak soudy postupovaly při dokazování, proti rozsahu provedeného dokazování, proti hodnocení důkazů a posléze proti tomu, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily v otázce, zda obviněný je pachatelem skutku. Dovolání obviněného se tedy v celém rozsahu opírá o s k u t k o v é námitky, které s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují. Námitka, že ze strany obviněného nešlo o trestný čin, protože není pachatelem posuzovaného skutku, není právní námitkou ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu, protože se netýká právního posouzení toho skutkového stavu, který zjistily soudy, ale je vázána na jiný skutkový stav. Dovolání obviněného tedy směřuje ke změně skutkového stavu zjištěného soudy a teprve ve vztahu ke změněnému skutkovému stavu dovozuje, že ze strany obviněného nešlo o trestný čin. Takto pojaté dovolání neodpovídá zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil žádné námitky, které by ho obsahově naplňovaly, a dovolání opřel o námitky mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bez toho, že by z podnětu tohoto dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec