ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.556.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 556/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného I. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 10 To 128/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 34/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. B. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 10 To 128/02, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 2 T 34/2002. Dovolání podal proti výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a výroku o trestu. Odkázal na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, měl být posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jen podle §187 odst. 1 tr. zák. a nikoli též podle §187 odst. 3 písm. b) tr. zák. Uvedl, že k tomu, aby skutek mohl být posouzen podle §187 odst. 3 písm. b) tr. zák., nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v §6 písm. b) tr. zák. Konstatoval, že nevěděl, že L. Š., které podle zjištění soudů nejméně v deseti případech prodal tzv. pervitin, nebylo v době činu ještě patnáct let, a vyjádřil názor, že s ohledem na okolnosti a své poměry to vědět ani nemohl. Poukázal na to, že L. Š. znal z prostředí, kde se pohybovala mezi osobami, které nebyly mladší než patnáct let a od kterých se zevnějškem ani chováním neodlišovala. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v odsuzující části a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. na podkladě zjištění, že od listopadu 2000 do 15. ledna 2001 nejméně v deseti případech dal či prodal vždy nejméně 0,1 gram tzv. pervitinu obsahujícího metamfetamin L. Š., a v listopadu 2000 nejméně v deseti případech prodal vždy 0,1 gramu téže látky K. K.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spočívá v tom, že pachatel mimo jiné neoprávněně prodá nebo jinak jinému opatří psychotropní látku a spáchá takový čin vůči osobě mladší patnácti let.
V posuzovaném případě bylo důvodem právní kvalifikace skutku podle §187 odst. 3 písm. b) tr. zák. to, že L. Š. bylo v době činu méně než patnáct let. Jde o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Podle §6 písm. b) tr. zák. se k takové okolnosti přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Krajský soud v Ústí nad Labem, s nímž se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Praze, výstižně a zcela přesvědčivě dovodil, že obviněný měl a mohl znát skutečný věk L. Š. Pokud jde o okolnosti, obviněný podle Krajského soudu v Ústí nad Labem předával dalším osobám látky, jejichž distribuce není volná a platí pro ni zákonná omezení, takže bylo na obviněném, aby se zajímal o to, komu tyto látky poskytuje. K tomu je třeba dodat, že se to týká i skutečného věku osob, kterým drogu poskytoval. Z okolností, které svědčí pro závěr, že obviněný měl a mohl znát věk L. Š., je významné též zjištění, že obviněný po dobu zhruba dvou měsíců poskytoval této osobě drogu celkem nejméně v deseti případech. Z toho Krajský soud v Ústí nad Labem důvodně vyvodil, že L. Š. nebyla pro obviněného neznámou osobou. Mezi obviněným a L. Š. tedy nešlo jen o nějaký ojedinělý či nahodilý kontakt, ale o trvalejší osobní styk, v jehož průběhu bylo pro obviněného bez obtíží reálně možné zjistit její věk. Pokud jde o osobní poměry obviněného, Krajský soud v Ústí nad Labem správně zdůraznil zjištěný stupeň inteligence, který obviněnému umožňoval rozeznat věk L. Š. Celkově je významné i zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, že L. Š. v hlavním líčení rozhodně nepůsobila dojmem vyššího věku, než byl její skutečný věk.
Pokud obviněný za této situace dovoláním zpochybňoval naplnění zákonných předpokladů pro použití vyšší trestní sazby, které spočívají v tom, že měl a mohl vědět, že L. Š. není ještě patnáct let, vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům, jsou jeho námitky ve zcela evidentním rozporu s povahou zjištěných skutečností. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec