ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.58.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 58/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 1. 2003 o dovolání obviněného V. K., roz. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 4 To 357/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 71/2001 takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 4 To 357/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 2 T 71/2001.
Obviněný podal dovolání proti té části označeného usnesení, jíž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výrokům o vině pod body I., II. a III. rozsudku Okresního soudu
v Teplicích. Odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání uvedeného v konkretizované části rozsudku Okresního soudu v Teplicích. Nesouhlasil se způsobem, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, zejména pak znalecký posudek a výpověď poškozené. Vyjádřil přesvědčení, že v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů došlo
i k nesprávnému právnímu posouzení uvedených skutků. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu v Teplicích v označené části zrušil a aby jej obžaloby zprostil, a to ve vztahu ke skutkům pod body I., II. z důvodu §226 písm. b) tr. ř. a stran skutku pod bodem III. z důvodu §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný V. K. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze tedy namítat vady skutkové, tj. postup soudů při provádění důkazů, vadné hodnocení důkazů, nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky směřující proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a zpochybňoval správnost skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Teplicích a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ústí nad Labem. Obviněný sám uzavřel, že „provedené důkazy nebyly správně zhodnoceny a v důsledku toho došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci“, aniž by uvedl jedinou námitku, vztahující se
k právnímu posouzení popsaných skutků. Tím, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoliv právních, se obviněný konkrétně uplatněnými dovolacími námitkami ocitl mimo okruh důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22.ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková