ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.589.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 589/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2003 o dovolání obviněného P. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 8 To 175/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 56/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 8 To 175/02, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 48 T 56/2002. Dovolání podal v rozsahu, v němž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch a v němž bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že jednal v nutné obraně, protože poškozený ho škrtil. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Porovná-li se tento dovolací důvod s obsahem rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, je zřejmé, že tento důvod dovolání v daném případě vůbec nepřichází v úvahu. Uplatněné námitky, které jinak jsou obsahem dovolání obviněného, ostatně s tímto dovolacím důvodem vůbec nekorespondují.
Z toho, že obviněný uvedl, že vytýká nesprávné právní posouzení skutku, lze usuzovat na to, že měl na mysli důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Avšak ani tomuto dovolacímu důvodu uplatněné námitky obsahově neodpovídají.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní znamená, že je nesprávná právní kvalifikace skutku, jak ho zjistil soud. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Mimo uvažovaný dovolací důvod proto jsou námitky směřující ke změně skutkového stavu zjištěného soudem, neboť to jsou námitky zejména proti tomu, jak soud postupoval při aplikaci trestního řádu jako procesně právního předpisu, typicky při aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Z toho vyplývá, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou přípustné jen p r á v n í námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nejsou přípustné s k u t k o v é námitky, které sledují změnu ve skutkových jištěních soudu.
Jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. byl posouzen skutek spočívající podle zjištění soudů v podstatě v tom, že obviněný v průběhu slovního fyzického konfliktu v prvním poschodí neobývaného domu na schodišťové chodbě bez zábradlí strčil do poškozeného, čímž přivodil jeho pád do přízemního vestibulu, při němž poškozený utrpěl zlomeninu stehenní kosti a po rozvinutí poúrazového šoku zemřel.
Zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Vrchní soud v Praze, charakterizují incident tak, že mezi obviněným a poškozeným vznikla slovní rozepře, která přerostla ve fyzickou potyčku spočívající ve vzájemném strkání, přičemž v poslední fázi, která bezprostředně předcházela pádu poškozeného, držel poškozený obviněného za krk a obviněný poškozeného za bundu pod límcem. Podle těchto zjištění mezi oběma aktéry došlo ke zcela obvyklé vzájemné potyčce, během které násilné jednání ani jednoho z nich nevybočilo z obvyklých mezí a nevyznačovalo se extrémním násilím, a obviněný neodvracel žádný útok poškozeného (viz str. 9 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem). Z toho, co soudy zjistily o povaze a průběhu konfliktu mezi obviněným a poškozeným, nevyplývá zjištění, že by poškozený obviněného škrtil, jak obviněný namítal v dovolání. To znamená, že uvedenou námitkou se obviněný domáhal v podstatě toho, aby byla skutková zjištění soudů změněna a aby teprve v návaznosti na naznačenou změnu skutkového stavu byla změněna i právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že vzhledem k nutné obraně není trestným činem. Uvedená námitka má povahu s k u t k o v é námitky a jako taková neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu.
Obviněný se tedy v dovolání nedomáhal změny právního posouzení skutku zjištěného soudy, ale primárně mu šlo o změnu skutkových zjištění soudů. Tímto pojetím dovolání se ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec