ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.625.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 625/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2003 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 4 To 146/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 122/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 4 To 146/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 5 T 122/2001. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtrnáct měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. zák. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému J. H. škodu ve výši 5.287,? Kč.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že v bytě M. H., která ho pozvala na návštěvu, po předchozí slovní rozepři napadl J. H. tak, že jej uchopil za oděv a opakovaně jej udeřil pěstí do žeber a hrudníku a oba následně upadli na zem, kde jmenovaného kousl do ušního boltce pravého ucha, a způsobil mu tak zhmoždění dolního rtu vlevo, lehké naražení přední stěny hrudní v oblasti dolních žeber vlevo a ránu na pravém ušním boltci způsobenou kousnutím s celkovou dobou léčení od 16. 5. 2001 do 31. 5. 2001.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy jednostranně v neprospěch obviněného, v důsledku čehož nemohl být skutkový stav řádně zjištěn, a že porušily zásadu presumpce neviny. Nesprávně byla podle něj objasněna povaha jeho zranění. Uvedl, že to byl on, kdo byl poškozeným zákeřně napaden, a pouze ve snaze vyhnout se bolestivému zranění a v důsledku silné bolesti kousnul poškozeného do ušního boltce. Dodal, že tímto jednáním neměl v úmyslu způsobit poškozenému zranění. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že doba léčení poškozeného, jak ji zjistil okresní soud, není podložena objektivními důkazy. I kdyby bylo možno jednání obviněného posoudit jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., nemohlo se podle něj o trestný čin jednat, poněvadž \"odvracel přímo trvající útok poškozeného na něj\" a šlo o nutnou obranu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Novém Jičíně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů porušily zásadu presumpce neviny, že pochybily při hodnocení důkazů, když skutková zjištění založily jednostranně na důkazech vyznívajících v jeho neprospěch. V souladu s již uplatněnou obhajobou uvedl, že to byl on, kdo byl poškozeným zákeřně napaden v oblasti varlat, a toliko ve snaze vyhnout se vážnému poškození zdraví jej kousl do ušního boltce. Vytkl, že soudy se ani nesnažily objasnit povahu zranění, jež mu způsobil poškozený. Zpochybnil též nutnou dobu léčení poškozeného a uvedl, že není podložena žádným objektivním důkazem. Je zjevné, že jde o námitky skutkové, jejichž podstatou je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
Jako námitku právní však nelze označit ani námitku, která se týkala subjektivní stránky trestného činu. Její těžiště bylo v tvrzení dovolatele, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se důsledně s jeho obhajobou, že kousnutím poškozeného do ušního boltce neměl v úmyslu způsobit poškozenému újmu na zdraví, protože se podle něj jednalo jen o reflexivní chování, kterým chtěl dosáhnout ukončení útoku ze strany poškozeného.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která jej označila jako útočníka a která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. I v této části tedy obviněný uplatnil námitky skutkové, které nelze podřadit pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že jeho jednání, jež bylo posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., mělo být správně kvalifikováno jako nutná obrana. Podmínkou nutné obrany podle §13 tr. zák. je mimo jiné to, že ten, kdo jedná v nutné obraně, odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že osoba, proti které jednání obviněného směřovalo, se sama nedopustila žádného jednání, které by bylo možno považovat za útok, a že naopak jednání obviněného bylo útokem. Podstatou námitky o nutné obraně byla polemika obviněného s tímto zjištěním a obviněný se i touto částí dovolání primárně domáhal změny skutkových zjištění a teprve následně ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil.
Je tedy zřejmé, že ve vztahu ke skutku, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, obviněný žádné konkrétní námitky právní povahy neuplatnil. Jím vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, nikoli právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil skutkové námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková