ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.636.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 636/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2003 o dovolání obviněné G. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ? pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 14 To 195/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 196/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné G. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná G. K. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 14 To 195/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 7 T 196/2002. Dovolání podala z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že žádný z orgánů činných v trestním řízení se nezabýval \"zjištěním a řešením příčin trestné činnosti\". Uvedla, že trestné činnosti se dopouští \"vždy výhradně pod vlivem alkoholu, zpravidla v kombinaci s jinými omamnými látkami\". Vyjádřila názor, že ukládané tresty jí brání v ústavním léčení a že opakovaná trestní stíhání jsou v rozporu s účelem trestu podle §23 tr. zák. Namítla, že v dané věci nebyl zpracován znalecký posudek, z něhož by bylo patrno, do jaké míry se závislost na alkoholu a psychotropních látkách podílí na její trestné činnosti a zda je léčba této závislosti možná a perspektivní. Znalecký posudek měl být podle obviněné podkladem pro závěr, zda dosud ukládané tresty vůbec mohou mít na ni vliv ve smyslu její nápravy. Poukázala též na to, že na podkladě znaleckého posudku by bylo možné \"stanovit rozsah a formu ochranného léčení, které jediné může přinést naplnění účelu trestu\". Tyto úvahy obviněná uzavřela konstatováním, že \"skutková stránka věci nebyla náležitě objasněna ani následně zhodnocena\". Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek a aby soudu prvního stupně přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tomuto dovolacímu důvodu odpovídají pouze námitky v tom směru, že skutek, který byl zjištěn soudem, byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo vůbec nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Žádné takové námitky obviněná v dovolání neuplatnila. Obviněná byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na podkladě zjištění, že dne 18. 6. 2002 odcizila v obchodním domě zboží v hodnotě 2.498,- Kč, ačkoli byla pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 12. 2001, sp. zn. 2 T 134/201, uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Z dovolání obviněné nevyplývá, že by namítala nesprávné právní posouzení zjištěného skutku v tom smyslu, že by tento skutek nevykazoval znaky uvedeného trestného činu.
Úvahy obviněné o účelu trestu a o tom, zda rozhodnutí soudů odpovídá zákonnému účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák., jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Pokud byl obviněné uložen trest, přichází dovolání proti výroku o trestu v úvahu jedině z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou. Obviněné G. K. byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na tři měsíce se zařazením do věznice s dozorem. Je tedy evidentní, že z hlediska druhu ani výměry trestu nelze uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a obviněná ostatně tento dovolací důvod ani nenamítla.
Za situace, kdy v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je výslovně stanoven dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze napadat výrok o trestu, je vyloučeno, aby případné námitky proti přiměřenosti trestu z hlediska jeho účelu podle §23 odst. 1 tr. zák. mohly být obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To by ve skutečnosti znamenalo možnost přezkumu jakéhokoli výroku o trestu pro jeho nepřiměřenost z hlediska ustanovení hmotného práva, zejména z hlediska ustanovení §31 odst. 1 tr. zák., a ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. o dovolacím důvodu proti výroku o trestu by tak nemělo žádný smysl. Navíc by se naznačený rozsah přezkumu příčil povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku a dovolání by bylo v podstatě jen dalším běžným opravným prostředkem k třetí instanci v procesu trestního řízení. To však není účelem ani smyslem dovolání.
I když obviněná formálně deklarovala zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnila námitky, které ho obsahově nenaplňují. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl bez toho, že by napadené usnesení a předcházející řízení meritorně přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec