Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2003, sp. zn. 7 Tdo 656/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.656.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.656.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 656/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2003 o dovolání obviněného N. Ch. D., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 6 To 605/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 241/99, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 6 To 605/2002, byl zrušen podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. k odvolání obviněného rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 2 T 241/99, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. a pokusem trestného činu porušování autorského práva podle §8 odst. 1, §152 odst. 1 tr. zák., když uvedeného jednání se měl dopustit tím, že „dne 20. 4. 1999 okolo 15.30 hodin v prostoru zastávky ČSAD pod tržnicí A. m. v obci S. K., okr. T., převážel v osobním vozidle tov. zn. VW Golf 8360 ks neokolkovaných cigaret různých značek, 49 ks pirátských videokazet různých nahrávek a 170 ks pirátských CD nosičů, což bylo zjištěno hlídkou Policie ČR, obvodní oddělení R. při silniční kontrole“. Obviněnému byl podle §148a odst. 1, §53 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí a o nároku poškozeného rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K výše uvedenému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud, proti jehož rozhodnutí dovolání směřuje, nejenže neúplně zjistil skutkový stav věci, nýbrž i provedl nesprávné právní posouzení věci, neboť jeho jednání nenaplnilo všechny znaky, které zákon obligatorně u trestných činů, kterými byl uznán vinným, vyžaduje. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 6 To 605/2002, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, a to v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Je potřebné uvést, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda skutek byl nesprávně právně posouzen nebo zda skutek je založen na jiném nesprávném hmotně právním posouzení pak bude zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda odpovídá právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady právní; nelze ale již namítat vady skutkové, např. vadné hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Z obsahu podaného dovolání je však nesporné, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a uplatněnými námitkami se snaží dosáhnout změny právního posouzení, avšak toto je odvislé od změny skutkových zjištění. Tento závěr, je patrný zejména z toho, že obviněný sám v podaném dovolání uvádí, že „úmysl obviněného nebyl ve vztahu k zažalovaným jednáním, pro které byl následně uznán vinným, prokázán, a to jak přímými, tak ani nepřímými důkazy“. Ta okolnost, že se obviněný podaným dovoláním domáhá nejprve změny skutkových zjištění a teprve následně změny právního posouzení jeho jednání je patrna i z toho, že sám obviněný v podaném dovolání uvedl, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí i proto, že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav věci. Od zjištěného skutkového stavu věci se až následně odvíjí právní posouzení věci, a proto je z uplatněného dovolání zřejmé, že obviněný cestou podaného mimořádného opravného prostředku se snažil domoci nejprve změny skutkových zjištění, která by vedla ke změně právního posouzení jeho jednání, o čemž bezpochyby svědčí i to, že v podaném dovolání odkazuje na skutečnosti, které byly uplatněny již v rámci řádného opravného prostředku a které svojí podstatou směřují do oblasti hodnocení důkazů. Jestliže tedy obviněný poukazuje jednak na shora uvedené nedostatky a nedostatky náležitě zjištěného skutkového stavu věci, od kterých soud odvozoval úmysl obviněného, je potřebné uvést, že ze strany obviněného byly uplatněny námitky, které směřují do oblasti náležitě zjištěného skutkového stavu věci a hodnocení důkazů, což však jsou otázky skutkové, nikoli však důvody pro podání dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu stejně jako soudu prvního stupně lze sice vytknout jisté nedostatky v popisu skutku, avšak tyto nedostatky lze v souladu s trestním řádem posoudit pouze jako nedostatky obsahu rozsudku plynoucí z ustanovení §120 a násl. tr. ř., avšak tento nedostatek, pokud jde o otázku subjektivní stránky trestného činu, je již náležitě rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (rovněž i v rozhodnutí soudu prvního stupně, na které odvolací soud v mnohém odkazuje). Uvedený nedostatek však není způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil. Vzhledem k tomu, že podstatou podaného dovolání nebylo uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tento byl uplatněn pouze formálně), ale došlo k uplatnění námitky směřující k nedostatečně a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, od kterého se až následně odvíjí právní posouzení skutku, musel Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítnout, aniž by z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. června 2003 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/10/2003
Spisová značka:7 Tdo 656/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.656.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19