ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.669.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 669/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2003 o dovolání, které podal obviněný R. A., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 9 To 411/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 31/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. A. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. A. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 9 To 411/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání obviněného R. G. proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 1 T 31/2002. Obviněný R. A. podal dovolání v celém rozsahu, v němž se ho usnesení Krajského soudu v Praze týká. Odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky zaměřil proti výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a uvedl, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, v němž byl tento trestný čin shledán, a že soudy v tomto ohledu nesprávně vycházely z výpovědi poškozeného jako svědka a nepřihlédly k rozporům, které se v jeho výpovědích objevily. Podle obviněného neexistují žádné důkazy, které by prokázaly, že loupež byla spáchána a že je jejím pachatelem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný R. A. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, že je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku v tom smyslu, že byl posouzen jako trestný čin, ačkoli nemá znaky žádného trestného činu nebo má znaky jiného trestného činu, než jakým byl obviněný uznán vinným, avšak musí jít o kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud. To znamená, že dovoláním není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů apod. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu má povahu nesprávného hmotně právního posouzení. Tím se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Hmotně právním posouzením není ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud provádí a hodnotí důkazy a vyvozuje z nich skutková zjištění. V tomto ohledu jde o postup podle trestního řádu jako procesního předpisu, konkrétně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případné porušení těchto ustanovení však nezakládá dovolací důvod.
Z uvedeného je zřejmé, že dovoláním lze namítat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. V rozporu s tím obviněný R. A. svým dovoláním namítal s k u t k o v é vady, neboť se primárně domáhal změny skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na změnu skutkového stavu sledoval i jiné hmotně právní posouzení věci. Pokud jde o právní kvalifikaci skutkového stavu, jak z něho vycházely soudy, žádné námitky jeho dovolání neobsahuje.
Obviněný R. A. sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec