ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.670.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 670/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. června 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 4/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 12 T 4/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. l a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Ohledně důvodu uvedeného pod písm. g) obviněný namítá, že z provedených důkazů nelze bez důvodných pochybností postavit najisto, že jednal ať v přímém či nepřímém úmyslu a že je tedy dána subjektivní stránka souzeného trestného činu. Za minimálně diskutabilní považuje závěr a jeho finanční situaci v době realizace předmětných půjček, učiněných na základě informací o stavu jeho bankovních účtů. Pokud jde o další důkazy, obviněný předně nesouhlasí s tím, že by z výpovědi svědka S. S. mělo vyplývat, že tomuto osobně dluží 800.000,- Kč, když předložená kopie dlužního úpisu podporuje jeho obhajobu, že nejde o půjčku jeho osobě, ale společnosti S. I., spol. s r. o., za níž jednal jako statutární orgán. Pokud svědek tvrdí, že šlo o půjčku obviněnému, je jeho výpověď zcela účelová. Dále namítá nesprávný postup soudu při provádění důkazů, které byly opatřeny v jiném trestním řízení a nesouhlasí s argumentací soudu ohledně spáchání dalšího trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., když v této jiné trestní věci došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání. Soudu pak také vytýká, že neprověřil dostatečně jeho obhajobu ohledně obdržení částky 600.000,- Kč za prodej akcií společnosti E., kde se měl alespoň pokusit o výslech člena představenstva této společnosti, který se stal nabyvatelem akcií.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítá, že dne 23. 1. 2002 proběhlo hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ač k tomuto jednání nebyl řádně a včas předvolán zásilkou adresovanou do vlastních rukou a nebyly tak splněny podmínky pro postup podle §202 odst. 2 tr. ř. V souvislosti s tím poukazuje na rozhodnutí publikované pod č. 52/75 Sb. s tím, že byl postupem soudu zkrácen na svém právu obhajoby. Obdobně namítá i ohledně hlavního líčení konaného dne 6. 8. 2001 (omylem uvedeno 2002) v jeho nepřítomnosti, ačkoli byla soudu doručena jeho telefonická omluva a žádost o odročení jednání tak, aby se ho mohl osobně zúčastnit, klást slyšeným svědkům otázky a vyjadřovat se k jejich výpovědím. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, pokud jde v námitky ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že tyto jednoznačně směřují proti způsobu provádění a hodnocení důkazů a tedy nepřípustně zasahují do skutkového stavu věci a teprve o takto dovozenou neúplnou objektivizaci dovolatelovy finanční situace v rozhodné době opírá svůj závěr o absenci subjektivní stránky. Tato argumentace ale uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nelze se jí proto věcně zabývat.
Ohledně námitek obviněného týkajících se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že jde o námitky kvalifikované. K samotnému hlavnímu líčení dne 6. 8. 2001 byl ale obviněný řádně předvolán, když tento termín vzal v závěru předcházejícího jednacího dne 2. 7. 2001 na vědomí a spolehlivě se s ním seznámil. Proto je nepatřičný jeho odkaz na judikát uveřejněný pod R 52/75, který se vztahuje na postup podle §64 tr. ř. (doručování do vlastních rukou), o který v daném případě nešlo. Pokud se ale obviněný řádně z účasti na jednání omluvil společně s žádostí o odročení hlavního líčení na jiný termín, pak přestože jinak v konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebránily překážky uvedené v §202 odst. 4 tr. ř., došlo k porušení jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Protože v uvedený den došlo k provedení rozhodujících důkazů, byl ale obviněný s výsledky tohoto hlavního líčení seznámen při dalším jednání soudu dne 10. 10. 2001 a vyzván k vyjádření ve smyslu §214 tr. ř. k čemuž uvedl, že tak učiní písemně. Svého práva však nevyužil, svoji účast u následujícího jednání dne 21. 11. 2001 omluvil a poté, co byl řádně předvolán k závěrečnému termínu hlavního líčení dne 23. 1. 2003, kde byl vyhlášen odsuzující rozsudek, se tohoto bez omluvy nezúčastnil. Tento den bylo jednáno v nepřítomnosti obviněného za splnění podmínek §202 odst. 2 tr. ř., obviněný svého práva účasti nevyužil a sám se tak zbavil možnosti výkonu práva na obhajobu v řízení před soudem. Soud tak sjednal nápravu porušení práva obviněného na spravedlivý proces, ke kterému došlo při jednání dne 6. 8. 2001 a případné zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a přivodit jiné rozhodnutí. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze proto zejména namítat, že daný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný nebo jednání není vůbec trestným činem. Nelze proto namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že soud nesprávně hodnotil důkazy nebo neprovedl důkazy další, atp. Takovéto námitky totiž napadají správnost skutkových zjištění samotných, které však v dovolacím řízení napadat nelze a nejde proto o námitky proti právnímu posouzení skutku, které by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod. Takovéto skutkové námitky uplatňuje i obviněný když uvádí, že nebyla prověřena jeho obhajoba a je diskutabilní závěr o jeho finanční situaci, čímž zpochybňuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, že si vypůjčil peníze s tím, že je ve sjednaném termínu vrátí “ač věděl, že tak učinit nemůže, neboť je ve finanční tísni … „ Ohledně svědecké výpovědi S. S. pak obviněný v podstatě namítá nesprávné hodnocení tohoto důkazu soudem, když se s jeho výpovědí neztotožňuje a považuje ji za účelovou. S poukazem na kopii dlužního úpisu pak z uvedené výpovědi narozdíl od soudu, činí jiný skutkový závěr, že se nejednalo o půjčku jeho osobě, ale dané obchodní společnosti. Právní otázku existence zavinění tak obviněný napadá z pohledu jiných skutkových zjištění, než byla učiněna soudem prvního stupně (a potvrzena soudem odvolacím), tj. kdyby skutková zjištění byla taková, jak se domáhá obviněný, nebylo by možno učinit ani závěr o existenci úmyslného zavinění. Takovéto námitky ale uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) r. ř. nenaplňují a v tomto směru jde proto o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pod žádný dovolací důvod pak nelze podřadit ani námitky ohledně použití důkazů opatřených v jiné trestní věci a ohledně konstatování soudu týkajícího se trestného činu podvodu, kterého se měl rovněž dopustit obviněný, ale kde ve věci došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání. Těmito námitkami se proto dovolací soud nezabýval.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je tento dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Podle §202 odst. 2 tr. ř. se může hlavní líčení provést v nepřítomnosti obžalovaného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodržena ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Ohledně konání hlavního líčení dne 23. 1. 2002 obviněný namítá, že k tomuto jednání nebyl řádně a včas předvolán doručením předvoláním do vlastních rukou. K této námitce uplatněné již v odvolání uvedl odvolací soud, že k tomuto jednání byl obviněný včas předvolán, což vyplývá i z dokladu o doručení na č. l. 235 spisu a z úředního záznamu na č. l. 255 spisu.
Dovolací soud z trestního spisu zjistil, že námitka obviněného je v souladu se skutečností, když dodejka na č. l. 235 potvrzuje, že mu předvolání nebylo doručováno do vlastních rukou v souladu s ustanovením §63 odst. 1 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném v době doručování). Z uvedené dodejky ale současně vyplývá, že obviněný obyčejnou zásilku s předvoláním k hlavnímu líčení na dne 23. 1. 2002 osobně převzal na poště dne 13. 12. 2001, což potvrdil svým podpisem. Obviněný byl tak k hlavnímu líčení předvolán včas. Je proto třeba vyřešit otázku, zda byl za dané situace obviněný předvolán také řádně ve smyslu §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. a zda tedy byla splněna tato podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Účelem doručování zásilky do vlastních rukou (§64 odst. 1 písm. a) tr. ř.) je, aby ji adresát osobně převzal a mohl se tak přímo seznámit s jejím obsahem. V daném případě, jak již bylo výše uvedeno, k takovémuto doručení, kdy si obviněný zásilku (byť tzv. obyčejnou) osobně převzal na poště dne 13. 12. 2001, došlo. Proto i přes formální pochybení soudu, který předvolání k hlavnímu líčení na den 23. 1. 2002 obviněnému neodeslal jako zásilku určenou do vlastních rukou, byla mu tato fakticky do vlastních rukou doručena a podmínka uvedená v §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. byla tak splněna, protože obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán. Pokud se pak k hlavnímu líčení dne 23. 1. 2002 bez řádné omluvy nedostavil, nelze v rozhodnutí soudu o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti spatřovat porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Námitky obviněného jsou proto v tomto směru zjevně neopodstatněné, a to včetně odkazu na rozhodnutí publikované od č. 52/75 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, protože o konání hlavního líčení se obviněný dozvěděl ze zásilky kterou osobně převzal na poště a nikoli od jiných osob.
Pokud jde o námitky ohledně konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného dne 6. 8. 2001, ačkoli se z účasti telefonicky omluvil a požádal o odročení jednání, zjistil dovolací soud z trestního spisu následující skutečnosti. Z protokolu o hlavním líčení z tohoto dne (č. l. 161 tr. sp.) vyplývá, že byla přečtena omluva obviněného z téhož dne. Z úředního záznamu na č. l. 160 tr. sp. pak vyplývá, že se obviněný telefonicky omluvil z účasti na hlavním líčení, neboť měl dopravní nehodu a požádal o jeho odročení, neboť se jej chce osobně zúčastnit. Pokud přesto soud prvního stupně provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, byť za splnění podmínek §202 odst. 2 tr. ř., porušil tím právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při tomto jednání soudu byly totiž provedeny důkazy výslechem řady svědků a obviněnému tak bylo odepřeno uplatnění jeho procesních práv vyplývajících zejména z ustanovení §33, §214 a §215 tr. ř. Za účelem pokračování v hlavním líčení a seznámení obviněného s dosavadními výsledky dokazování, bylo pak ale hlavní líčení odročeno na den 10. 10. 2001, kterého se obviněný osobně zúčastnil a kde byl seznámen s obsahem výpovědí svědků slyšených soudem dne 6. 8. 2001. Obviněný poté prohlásil, že se k těmto výpovědím vyjádří písemně a následně byl proveden výslech svědka V. S. a byla přečtena podstatná část listinných důkazů. Hlavní líčení pak bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 21. 11. 2001 a obviněný vzal termín jeho konání na vědomí s tím, že již nebude obesílán. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 11. 2001 pak vyplývá, že se obviněný nedostavil a byla přečtena omluva z č. l. 228 ve formě úředního záznamu. Z tohoto záznamu vyplývá, že v den konání hlavního líčení před jeho zahájením telefonicky sdělila manželka obviněného, že tento byl „právě odvezen rychlou záchranou službou pro podezření na infarkt a proto se hlavního líčení dnešního dne nemůže zúčastnit“. Omluva neobsahuje žádost o odročení jednání, přesto bylo odročeno za účelem opětovného předvolání obviněného na 23. 1. 2002. K tomuto pokračování hlavního líčení, jak již bylo výše uvedeno, byl obviněný řádně a včas předvolán, ale k jednání se nedostavil, neomluvil svoji neúčast ani nepožádal o odročení jednání. Soudu proto za splnění podmínek §202 odst. 2 tr. ř. rozhodl o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, přičemž po výslechu několika svědků a přečtení listinných důkazů byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že ač postupem soudu při hlavním líčení dne 6. 8. 2001 došlo nerespektováním omluvy obviněného a žádosti o odročení jednání k zásahu do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti, došlo dalším postupem soudu k jeho zhojení, přičemž obviněný tím, že se ani písemně k důkazům nevyjádřil a bez omluvy se nezúčastnil jednání dne 23. 1. 2002, se sám svým jednáním zbavil možnosti realizace všech svých procesních práv. Postupem soudu prvního stupně dne 6. 8. 2001 proto nedošlo k tak závažnému zásahu do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když soudní řízení jako celek nebylo dotčeno tak, aby pozbylo rysů spravedlivého procesu.
Protože uvedené skutečnosti vyplývající ze spisu byly obviněnému známé, přičemž obdobná otázka porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti byla již judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena (viz. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, publikované v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, pod č. T 419, vydavatelství C. H. BECK) a dovolání tak bylo podáno jen formálně, bylo dovolání v tomto směru odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš