ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.687.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 687/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v Brně rozhodl dne 25. června 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. G., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. 61 To 435/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 90/2002, takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného, které podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 31 T 90/2002, jímž byl uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. l písm. b) tr. zák., protože v přesně nezjištěné době a čase, v první polovině roku 2001, nejpozději do srpna 2001, v P., v P. ulici, v bytě T. P. a v plaveckém bazénu P. – P. osahával přímo i přes oblečení přirození poškozeného R. T., vedl jeho ruku na svůj obnažený penis a nabádal ho k úvahám o provozování mužské prostituce přinášející rychlý finanční efekt, pozval ho k promítání pornokazety. Za to byl odsouzen podle §217 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 5 měsíců a 22 dnů, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Ohledně důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že nabádání k úvahám o provozování mužské prostituce je z hlediska trestněprávního natolik neurčitým, že nemůže zakládat skutkovou podstatu trestného činu, protože jde o jednání vzdálené provozování prostituce. Stejně tak ani pozvání k promítání pornokazety není trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže, když přístup k těmto materiálům je zcela volný i pro nezletilé a jednorázové zhlédnutí prakticky žádný zásah do výchovy mladistvého neznamená. Závažné pochybení soudu prvního stupně spatřuji také v tom, že v rozsudku neuvedl, jakou formou zavinění se jednání dopustil a odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr o přímém úmyslu není podložen konkrétním důkazem, tím méně takovým, který by byl zjištěn v rámci odvolacího řízení.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že pokud odvolací soud zjistil pochybení obvodního soudu (že se nezabýval otázkou formy zavinění), které nemohl sám odstranit, nemohl zamítnout jeho odvolání. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a soudu prvního stupně přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitku ohledně neuvedení formy zavinění v právní větě výroku o vině, nelze podřadit pod žádný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. Právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestný čin podle §217 odst. l písm. b) tr. zák. považuje za správnou, neboť poškozený jako osoba mladší 18 let, byl v jeho důsledku vydán nebezpečí zpustnutí, když byl vystaven zájmům které zpravidla vedou k morálnímu úpadku jednotlivce a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálním zásadami. Obviněný byl přitom nepochybně veden úmyslem, aby poškozeného svedl k zahálčivému a nemravnému životu a tím ho vydal nebezpečí zpustnutí. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. l písm. e) tr. ř.
Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. záleží v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože námitka obviněného, že skutek, tak jak je popsán, nemůže být posuzován jako trestný čin podle §217 odst. l písm. b) tr. zák., je námitkou proti právnímu posouzení skutku, zabýval se dovolací soud opodstatněností této námitky. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vydá, byď i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že jí svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu. Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu má přitom širší obsah než navádění, neboť sem spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, ale i takové jednání pachatele, které může u osoby mladší osmnácti let i při jejich pasivním chování vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému způsobu života. Jednání obviněného ve svém celku tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nepochybně jak znak vydání v nebezpeční zpustnutí, tak i znak svádění k zahálčivému a nemravnému životu naplňuje a jeho námitky jsou zjevně neopodstatněné. Předně nelze souhlasit s tvrzením obviněného, že uvedené sexuální praktiky byly i ze strany poškozeného dobrovolné, když tento se proti jeho jednání „slovně ohradil“ a „nahlas projevil údiv“, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně a „sexuální praktiky obžalovaného mu nebyly příjemné“, jak konstatoval soud odvolací.
Rovněž námitky, že nabádání k úvahám a provozování mužské prostituce a pozvání k promítání pornokazety nemůže být trestným činem, jsou námitkami které nemůžou zpochybnit správnost rozhodnutí soudu o vině obviněného. Obviněný totiž vytrhává ze souvislosti jednotlivé formy jednání vůči poškozenému a zlehčuje jejich intenzitu, přičemž zcela pomíjí, že na jeho jednání je třeba pohlížet jako na jeden celek, který ve svém souhrnu naplňuje všechny znaky daného trestného činu. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dospěl k závěru, že obviněný tím, že slovně i dalšími nepatřičnými projevy obracel pozornost poškozeného na provozování různých sexuálních praktik se zdůrazněním rychlého finančního efektu, mohl u něho vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla k zahálčivému a nemravnému životu vedou. Opakované a delší dobu trvající jednání obviněného bylo totiž svojí povahou nepochybně způsobilé nepříznivě ovlivnit osobu poškozeného mladšího osmnácti let a narušit tak zájem společnosti na řádné výchově těchto osob, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti. Zvláště s ohledem na zvýrazněný rychlý finanční efekt, který přináší provozování mužské prostituce, obviněný poškozeného vydal nebezpečí zpustnutí, když v důsledku jeho působení vzniklo reálné nebezpečí, že se poškozený bude chovat promiskuitně a živit se prostitucí.
Pokud jde o námitku, že v rozsudku není uvedena forma zavinění, tato nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takováto nepřesnost soudu je porušením procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. a nikoli vadou právního posouzení skutku.
Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V daném případě nejde o situaci, že by byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., když uplatněný důvod dovolání podle písm. g) dovolací soud ve věci neshledal a obviněný žádný další dovolací důvod uvedený v písmenech a) až k) neuplatnil. Námitky obviněného však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. ani v jeho první alternativě (část věty před druhou spojkou „nebo“), která předpokládá existenci vady spočívajíc v tom, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů (podle §148 odst. l písm. b) nebo §253 odst. l, 3 tr. ř.), přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. To v podstatě znamená, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat napadené rozhodnutí po věcné stránce, ale namísto toho, bez splnění procesních podmínek požadovaných zákonem, opravný prostředek zamítl (nebo odmítl) z formálních důvodů, aniž napadené rozhodnutí věcně přezkoumal. Procesní stranu, která opravný prostředek podala, tak fakticky zbavil přístupu k druhé instanci. V dané věci ale odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §265 tr. ř. jako nedůvodné, tj. až poté co rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal. Námitka obviněného, že pokud odvolací soud zjistil pochybení obvodního soudu, které sám nemohl odstranit, nemohl zamítnout jeho odvolání, tak dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. nenaplňuje.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš