ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.689.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 689/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2003 o dovolání obviněného E. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 5 To 466/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 170/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného E. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 4 T 170/2001, byl obviněný E. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců, a podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 3 T 65/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené G. K. škodu ve výši 74.630,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 23. 6. 1997 v P., B. 8, odcizil z bytu M. V. šperky v celkové hodnotě 107.020,- Kč ke škodě své tehdejší manželky G. K.
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 5 To 466/2002, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §247 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců, a podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Jinak zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Namítl, že bylo-li hlavní líčení dne 20. 6. 2002 konáno v jeho nepřítomnosti a též v nepřítomnosti jeho obhájce, v důsledku čehož byl zkrácen na právu závěrečné řeči a posledního slova, stalo se tak, ač se řádně omluvil. Vytkl, že soudy obou stupňů vycházely z nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto je nesprávné i „právní hodnocení věcí“. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil.
Nejvyšší soud shledal, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné a ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení dne 20. 6. 2002. Touto otázkou se v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval již Městský soud v Praze, poněvadž byla součástí odvolacích námitek obviněného, a závěry, k nimž dospěl, jsou přesvědčivé. Rozhodl-li soud prvního stupně tak, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného, učinil tak, aniž by porušil jeho právo na spravedlivý proces či čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.
V nepřítomnosti obviněného se podle §202 odst. 2 tr. ř. může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom
a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Podle §202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211. Obviněný nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nešlo ani o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, proto se neuplatní další doplňující podmínky uvedené v §202 odst. 4 tr. ř., za nichž lze konat hlavní líčení bez přítomnosti obviněného.
Ve vztahu k podmínkám, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, byl dovoláním obviněného zpochybněn závěr, že se k hlavnímu líčení nedostavil bez řádné omluvy. S námitkou obviněného se ztotožnit nelze.
K hlavnímu líčení dne 20. 6. 2002 se obviněný ani jeho obhájce nedostavili, ač den jeho konání vzali na vědomí v hlavním líčení dne 29. 5. 2002 při jeho odročení. Dne 18. 6. 2002 byla Obvodnímu soudu v Praze 1 doručena faxová zpráva obhájce obviněného, že obviněný musí z náhlých služebních důvodů odjet do Francie, čímž omlouvá jeho i svoji nepřítomnost v hlavním líčení, jehož termín byl stanoven na den 20. 6. 2002, a žádá o jeho odročení. Obvodní soud pro Prahu 1 však omluvu obviněného vyhodnotil jako nikoliv řádnou a rozhodl tak, že hlavní líčení bude konáno v jeho nepřítomnosti. Postup soudu prvního stupně byl správný.
Oba soudy přiléhavě poznamenaly, že omluva obviněného byla zdůvodněna tím, že pro svoji zájmovou sportovní činnost (testování hráčů) odjíždí do zahraničí, a že byla soudu doručena krátce před konáním hlavního líčení, aniž by se obviněný přesvědčil, zda bude soudem skutečně akceptována. Správně vyvodily, že omluvu nelze označit za řádnou, neboť obviněný neuvedl důvody, které lze považovat za omluvitelné. Výhrada obviněného, že omluva stejné povahy byla v minulosti soudem prvního stupně považována za omluvu akceptovatelnou, nemůže obstát. Je sice pravdou, že k hlavnímu líčení stanovenému na den 20. 3. 2002 se obviněný ani jeho obhájce nedostavili, přičemž omluvou byla i v tomto případě účast obviněného na sportovní akci v zahraničí, avšak přijetí omluvy bylo předem konzultováno se samosoudkyní. V posuzovaném případě se tak nestalo a obviněný nemohl bez pochybností a samozřejmě vycházet z toho, že jeho omluva bude pokládána za řádnou.
Postup soudu prvního stupně nebyl ani v kolizi s právem na spravedlivý proces, poněvadž podstatná část dokazování byla provedena v hlavním líčení již dne 29. 5. 2002. Výslechu svědků, o něž soud prvního stupně opřel svůj závěr o vině, byl obviněný přítomen a mohl se k nim vyjádřit. V hlavním líčení dne 20. 6. 2002 byl proveden důkaz toliko spisem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 65/99. Namítal-li obviněný, že byl zkrácen na svém právu na obhajobu tím, že mu bylo odepřeno právo závěrečné řeči a posledního slova, nelze jeho námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu označit za opodstatněnou, protože podstatný účel přítomnosti obviněného v hlavním líčení byl splněn tím, že se mohl v rámci svého výslechu vyjádřit k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, a při výslechu svědků k jejich výpovědím, jakož i ke znaleckým posudkům.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze však přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 1 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Zpochybnil především věrohodnost výpovědi svědkyně G. K., jež byla podkladem pro rozhodnutí o jeho vině. Vytkl, že právní posouzení věci vychází z nedostatečně a nesprávně zjištěného stavu věci, a je proto nesprávné. Je evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoliv právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen tento, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková