ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.722.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 722/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2003 o dovoláních obviněných D. M. a J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 7 To 423/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 44/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. M. a J. P.
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění D. M. a J. P. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 7 To 423/2002, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 15 T 44/2002. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a shodně odsouzeni podle §158 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvacet čtyři měsíců, a podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu služby v ozbrojených sborech nebo složkách na tři roky.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 se obvinění trestných činů dopustili tím, že dne 9. 1. 2002 v P., na křižovatce ulic U Z. ú. a B., během výkonu služby bezdůvodně nasadili služební pouta K. M., přičemž při nasazování pout mu obviněný J. P. zlomil ukazováček levé ruky, přinutili jej nasednout do služebního vozidla, kterým jej odvezli na polní cestu, vedoucí pod železničním mostem na trati P. L. – P. K., v P., kde jej vysadili a stejně jako během jízdy jej fyzicky napadli opakovanými údery do obličeje a těla, přičemž poškozený utrpěl zlomeninu základního článku ukazováku levé ruky s posunem úlomků, pohmoždění hlavy, krevní výron v oblasti pravé očnice a oděrky v obličeji.
Obvinění podali dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Obviněný D. M. v něm odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že se trestných činů nedopustil. Nesouhlasil se způsobem, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, neboť okolnosti, které byly prokázány před soudy obou stupňů, nesvědčí podle něj o jeho vině. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, případně aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný J. P. odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. I on namítl, že se trestných činů nedopustil, vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů a upozornil, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s nabídkou záruky za jeho nápravu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných D. M. a J. P. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., na který odkazuje v dovolání obviněný J. P., je významné, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. S poukazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět či být neúplný.
Ze smyslu jeho námitek vyplývá, že obviněný patrně přehlédl změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů založil zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného J. P. nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného J. P. bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v souladu s takto vyloženými podmínkami odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze znění ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze však přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili toliko námitky proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 3 a z nichž v podstatě vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. Obvinění zpochybnili především věrohodnost usvědčujících výpovědí poškozeného a svědkyně E. H. a nesouhlasili se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily výpověď svědka V. K., který potvrzoval jejich obhajobu. Namítli, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se skutku dopustili právě oni. Je evidentní, že obvinění dovolání založili na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhali změny skutkových zjištění, a následně ze změny těchto zjištění vyvozovali, že se trestných činů nedopustili. Neuplatnili jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem. Jimi vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoliv právních.
Povahu námitky relevantně uplatněné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemá ani výhrada obviněného J. P., že soudy obou stupňů nepřihlédly k záruce, kterou za jeho nápravu nabídl kolektiv jeho spolupracovníků. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel zřejmě nevzal v úvahu změnu, k níž došlo v zákonné úpravě institutu záruky za nápravu pachatele novelou trestního zákona provedenou s účinností od 1. 1. 2002 zákonem č. 265/2001 Sb. a která znamená, že se již nepočítá s přijímáním záruk za nápravu pachatele při ukládání trestů nespojených s odnětím svobody.
Ačkoli tedy obvinění D. M. a J. P. v dovolání formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jejich podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková