ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.754.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 754/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 7. 2003 o dovolání obviněného S. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 7 To 6/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 154/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 7 To 6/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 4 T 154/2001. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 4 T 126/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným A. J. ve výši 33.000,- Kč, F. H. ve výši 8.500,- Kč a J. J. ve výši 8.000,? Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození A. J. a J. J. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že
1. v době od 29. 3. 2001 do června 2001 v K., okr. V., postupně převzal od poškozené A. J. částku ve výši nejméně 33.000,- Kč na opravu hrobu a zakoupení potřebných věcí, vybrousil pouze obrubu na hrob, další věci nezakoupil a peníze si ponechal pro svoji potřebu, a tak poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 33.000,- Kč,
2. v květnu 2001 v K., okr. V., postupně převzal od poškozeného F. H. částku 8.500,- Kč na opravu hrobu a zakoupení potřebných věcí, dohodnuté práce nevykonal, věci nezakoupil a peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozenému F. H. způsobil škodu ve výši 8.500,- Kč,
3. dne 30. 6. 2001 v K., okr. N. J., převzal od poškozeného J. J. částku 8.000,- Kč jako zálohu na opravu hrobu, dne 13. 7. 2001 převzal další zálohu ve výši 2.000,- Kč, obrousil však pouze obrubu hrobu, další práce neprovedl, peníze si ponechal pro svoji potřebu a poškozenému J. J. způsobil škodu ve výši nejméně 8.000,- Kč,
a celkem tak způsobil škodu ve výši 49.500,- Kč.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily výpovědi svědků A. J. a K. K. Především však namítl, že jeho čin zakládá odpovědnost toliko v rovině občanskoprávní, nikoliv trestní, poněvadž šlo o vypořádání závazků ze smlouvy o dílo, případně o bezdůvodné obohacení. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně zrušil a aby jej podle §226 písm. a), c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze však přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ačkoli obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká výhrad, které směřovaly vůči způsobu hodnocení výpovědi svědků A. J. a K. K. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresního soud a z nichž vycházel v napadeném usnesení i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a namítl, že jeho jednání je třeba hodnotit jako nesplnění smluvního závazku, v důsledku čehož by mohla být vyvozována odpovědnost pouze v rovině občanskoprávní.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají právě v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině tohoto rozsudku obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu. Tato zjištění přesvědčivě vyjadřují jak způsobení následku (škody nikoli malé na majetku poškozených), tak jednání spočívající v přisvojení si cizí svěřené věci. Obviněný převzal od poškozených peněžní částky za účelem opravy hrobů a zakoupení potřebných či sjednaných věcí; v rozporu s dohodami uzavřenými s poškozenými, majícími povahu smluv o dílo (§631 a násl. obč. zák.), však sjednané práce provedl v minimálním rozsahu, žádné věci nezakoupil a peněžní prostředky utratil pro svoji potřebu.
Za takových okolností se nelze dovolávat ani znění čl. 8 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Obviněný nebyl odsouzen proto, že takovým závazkům nemohl dostát, ale proto, že porušil své povinnosti, vyplývající ze smluv uzavřených s poškozenými, neboť svěřené prostředky použil v rozporu s účelem, ke kterému mu byly svěřeny, a tím naplnil znaky trestného činu zpronevěry. Soudy proto důvodně vyvodily též jeho odpovědnost trestněprávní, nikoliv pouze občanskoprávní.
Námitka obviněného, že jeho čin nemůže být posouzen jako trestný čin zpronevěry proto, že \"byť neúplným způsobem provedl některé zálohově zaplacené práce\", v důsledku čehož lze uvažovat jen o nesplnění závazku ze smlouvy o dílo, případně o bezdůvodném obohacení, je evidentně nesprávná. Právě okolnost, že provedl, byť v minimálním rozsahu, alespoň některé zálohově zaplacené práce, byla důvodem, pro který bylo jeho jednání posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. a nikoli podvodu podle §250 tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková