ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.784.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 784/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání, které podal obviněný M. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 8 To 83/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 236/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 8 To 83/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 21 T 236/2002. Dovolání podal v rozsahu, v němž bylo jeho odvolání zamítnuto, a opřel je o důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal odvolacímu soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, avšak míněna je tím právní kvalifikace skutku, jak ho zjistil soud. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. O hmotně právní posouzení jde v té části rozhodnutí soudu, v níž soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pouze v tomto stadiu rozhodování se soud může dopustit nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu uvažovaného dovolacího důvodu. Z toho vyplývá, že do tohoto dovolacího důvodu nespadají námitky proti tomu, jak soud zjistil skutkový stav, jak hodnotil důkazy, jak postupoval při provádění důkazů, jaké úkony použil jako důkazy, nakolik bylo dokazování úplné apod.
V posuzovaném případě obviněný založil dovolání na námitce, že se nedopustil jednání, pro které byl uznán vinným, a tuto námitku odůvodnil jednak tvrzením, že v době činu byl doma a nikoli na místě, kde byl čin spáchán, a jednak výhradami proti tomu, jak byla provedena a soudy hodnocena rekognice, tj. úkon, při kterém poškozený označil obviněného za pachatele činu. Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil s k u t k o v é námitky, tj. námitky, jimiž se domáhal primárně změny skutkových zjištění soudu, a teprve v návaznosti na změnu skutkového stavu dovozoval i jiné hmotně právní posouzení. Dovolání tudíž nebylo založeno na žádných p r á v n í c h námitkách, které by se týkaly hmotně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důsledku toho nenaplňuje dovolání obviněného obsahově ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože ten by přicházel v úvahu jedině za předpokladu, že by odvolání obviněného bylo zamítnuto a přitom v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání by byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tím, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod není naplněn námitkou, že „zamítnutí odvolání jako nedůvodného nebylo na místě“, jestliže důvod, v němž je nesprávnost v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu spatřována, není zároveň některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že na posuzovaný případ se nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je jako dovolací důvod uvedeno „zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Takto vymezený dovolací důvod se týká pouze zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z p r o c e s n í c h důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo podle §253 odst. 3 tr. ř. V dané věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto ani odmítnuto z procesních důvodů, tj. proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo proto, že by odvolání nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Pro tyto případy je typické, že odvolací soud rozhoduje bez meritorního přezkoumání rozsudku, a že pokud rozhodne chybně, odepře obviněnému přístup k druhé instanci. V dané věci bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř., tedy nikoli z procesních důvodů.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonné dovolací důvody, ale uplatnil námitky, které je obsahově nenaplňují a neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec